Asuan, Abu Simbel - rozloučení s Egyptem

26.9.2014

Využíváme azylu hotelu, tak tady té ubytovně říkají a kompletujeme informace pro přesun do Súdánu a pokračování cesty. Když už nám jde z pc hlava kolem, vyrážíme do ulic ochutnávat zdejší speciality. Večer si opět dopřáváme pivko a šíšu. Všichni už nás tu znají a rázem i ceny jsou přijatelnější.

27.9.2014

Vyrážíme ve 2,00hod v noci směr Abu Simbel. Kamal se uvelebuje vedle mě a Kačka se skládá na zadní sedačku za něj. Sice tam není dvakrát moc místa, ale její nohy za mojí hlavou mi po chvíli naznačují, že si našla svůj prostor. Upozorňuji Kamala, že mám jen půl nádrže. "To je ok, natankujeme v Abu Simbel", ujišťuje Kamal a tak vyrážíme. Cestou se od něj dozvídám, jak je to se silnicí do Súdánu. Kecá. Nejdřív mi říká, že bude hotová až za rok a když mu oponuju, že to už slyšelo několik známým před pár lety taky, tak obrací. "No ona už je hotová, ale můžou na ní zatím jen kamiony s potravinami. Na to musí být zvláštní povolení, to není jen tak". Zase kecá. Je to zkrátka jen způsob jak z nás tahat prachy. Po chvíli silnici vidím na vlastní oči s jasnou cedulí "Wadi Halfa", která už něco pamatuje. A auta čekají na konvoj taky. Takže se silnice používá už nějaký pátek.

I přes fakt, že se mi chce strašně spát odmítám nabídku Kamala, že převezme řízení. Pouštím Kabáty a otevírám okénko. Krásných 27°C je osvěžujících.

Je 5,00hod ráno a přijíždíme do Abu Simbel. Přijedeme na pumpu abychom natankovali. Kamal vzbudí obsluhu. Borec jen řekne "no petrol", otočí se, hodí deku přes hlavu a spí dál. "No problem, my friend" ujišťuje mě Kamal. "Try next one", zkusíme další, říká suveréně. Na další pumpě ale benzín taky není. "No to mě poser! Všude ropný pole a voni nemaj nikde benzín. Mě snad švihne" komentuju bídnou situaci s benzínem v Egyptě. Není to totiž poprvé, kdy jsme museli benzín shánět na několikrát. Jediná legrace je v tom, že máme benzin na 90km a do Wadi Halfa je to 75km. "To určitě vyjde. Ty máš lehkou nohu", ubezpečuje mě Kačka. No teď to už nezměníme.

Jsme 100 metrů od vstupu do Abu Simbel chrámu a protože máme čas stíháme navštívit zdejší klenot. Strašně jsme se na zdejší komplex těšili a už už to vypadalo, že díky brzkému přejezdu to nestihneme. Časový posun a prázdné silnice, nám však vytvořili hodinku a půl rezervy.

Pokladník ještě spí, když mu klepeme na okénko a dožadujeme se vstupu. "Super, jsme tu první a budeme tu chvíli úplně sami" raduje se Kačka. A je to tak. Máme celou hodinu, sami pro sebe oba nádherné chrámy za východu slunce. Nádhera! Užíváme si to a kocháme se. Dokonce náš stejnokroj způsobuje, že si ostraha myslí, že jsme od policie a tak nám zasalutuje a nechává nás, courat se po areálu úplně bez dozoru. Pořizuji tedy jako bonus, fotky i z interiéru. Opět zakázané, do doby než zaplatíš bakšiš.

Když už sluníčko začíná hřát, volá Kamal. "Už je čas, musíme jet".

Sjedeme o pár set metrů dál k jezeru, kde už se chystá trajekt. "Rychle, rychle! Tamhle najeď a až ti řeknu, rychle najedeš na loď!" volá Kamal a zběsile u toho gestikuluje. Nerozporuju a dělám co si žádá. "Kvůli tomu kamionu tady, je dnes míň místa. O 20 minut později a jeli by jsme až další lodí" vysvětluje Kamal své předchozí popohánění a plácá kamion stojící na lodi vedle nás. Ještě dvě auta a loď je plná. "No tak to bylo o fous" zabručím si pro sebe a soukám se okénkem z auta ven. Není místo na to, otevřít dveře.

Plavba trvá hodinu a půl. Z toho si chvilku zkrátíme lehkým zdřímnutím na tvrdých lavicích za příjemného houpání lodi.

Jsme na druhé straně jezera a chystá se vylodění. Sleduji, jak se s výjezdem z lodi na nezpevněný břeh potýkají ostatní řidiči. "No tě prdel, to bude legrace", prohlásím, když vidím jak vyjma jednoho, každý zapadne do písku a musí pokus o výjezd opakovat. Navíc musíme vycouvat a jako jediný máme v porovnání s ostatními, nízký osobák. "Můžu ti nějak pomoct?" ptá se Kačka, když to vidí taky. "Tady máš foťák, postav se tamhle k tomu kameni a jestli mám něco utrhnout, tak ať je to natočený" mrkám na Kačku a chystám se do auta.

A jak to dopadlo? Kačka pořídila krásné video. Krásné video toho, jak jsem hned na poprvé krásně vycouval z lodi.

Počkal jsem až Kačka a Kamal nasedli a můžeme jet. Kamal poplácá palubku a s uctivím kýváním hlavy jen konstatuje "good car, good car".

Po 25km nádherné asfaltky skrz poušť, přijíždíme k hraničnímu přechodu. Vyplácím Kamalovi odměnu a jedeme. Kamal se snaží a je vidět, že je tu mezi všemi dobře znám a má slovo. Chodí pouze za nejvyššími. Už, už to vypadá, že budeme za půl hodinky hotový, když musíme čekat na odevzdání egyptských SPZ a potvrzení karnetu. Čekáme 2 hodiny. Důvod? Oficíři přijeli až další lodí. Prostě salám, párky, žádný stres. No nevidět Abu SImbel a pak tady čekat, tak je asi pozabíjím.

Po celkem 3,5 hodinách se s Kamalem loučíme u kovové brány za kterým je 100m hraniční prostor a pak už očekávaný Súdán. Takže bye, bye Egypte!

Egypt se může zdát, jako dobře známá destinace. Spousta lidí jej ani nepovažuje příliš za africkou zemi. Měli jsme tu možnost ho poznat i trošku jinak, než jak jsme jej znali doposud.

Egypt má pro nás dvě tváře.

Jsou to uřvaní a otravní arabové, co Vám pořád něco vnucují a snaží se Vás jako hloupého turistu oškubat. Na druhou stranu jsou to pohostinní lidé, co Vás pozvou na čaj, nebo k sobě domů a nejde jim o Vaše peníze.

Jsou to nádherné památky, bohatá historie a načančané turistické destinace a atrakce. Je to ale také plnohodnotná africká země se svým nepořádkem, chudobou a špatnou infrastrukturou.

Je až zarážející, že jsou schopni v místech kam vozí turisty, vytvořit až pohádkové zázemí a pořádek a na druhou stranu pak někteří z nich žijí v odpadcích, které ještě ke všemu po nocích rádi pálí.

Egypt místy působí jako chudá země, ale není. A nebo by nemusela být.