Chorvatsko 2 - Záhřeb

22.7.2017

Díky frontě na hranicích s Chorvatskem, ještě přeci jen chvilku trávíme v Bosně. O šestnáct minut později však opětovně vjíždíme do Chorvatska.
Je krásný podvečer, sluneční paprsky přestávají spalovat a jen příjemně hřejí.

Uháníme po silnici směr hlavní město Záhřeb. Cestou míjíme odbočku na Plitvická jezera, ale protože je zítra neděle, nechceme se nechat ušlapat zástupy turistů. Naopak bychom rádi využili liduprázdno v hlavním městě.
Cestou si děláme malou a příjemnou zastávku ve městě Rastoke, ležící na řece Korana, která tu pod krásnými roubenými domky vytvořila spleť několika vodopádů. Tradiční dřevěné stavby, mlýn, zmíněné vodopády a spousta krásných stylových podniků.
Naprosto nenápadné a pro nás do této chvíle neznámé místo, které nám ale rozhodně padlo do oka. Škoda, že už je večer. Musíme ještě najít nějaké místo na nocování a tak si městečko jen krátce projdeme a zase pokračujeme po hlavní dál na sever.

Po pár kilometrech jízdy, kousek před městem Karlovač, odbočujeme na vedlejší silnici. Z té pak odbočujeme ještě jednou, na štěrkovou cestu vedoucí do kopce, neznámo kam do polí.
V Chorvatsku prý totiž nemá zdejší policie příliš pochopení pro nocování v autě a tak se snažíme najít nějaké místo mimo dosah někoho, kdo by nás mohl zahlédnout.
Vyjíždíme na kopec a projíždíme mezi stromy za hradbu z křoví na jednu pastvinu. Široko daleko ani živáčka, jenom krásné výhledy do dálky.
No a když je to nocování v autě zakázané, stavíme stan a hodláme tu dnes stanovat. Na horizontu se s námi loučí dnešní den ukázkovým západem slunce a tak se kocháme pohledem.
Ráno plánujeme brzo vstávat a tak hned po západu zalejzáme na kutě.

23.7.2017

Brzy jsme zalehli, brzo také vstáváme. Stejně jak se s námi včera večer loučil den krásným západem slunce, dnes se s námi z druhé strany vítá stejně krásným východem. Jo nocování takhle na kopci má něco do sebe.

V poklidném tempu frčíme do Záhřebu. Nedělní ráno a jeho doprava je více než prima a tak v naprosté pohodě přijíždíme až do centra města. Jen pár desítek metrů od centra samotného se nám daří nalézt volné parkovací místo, které je navíc díky neděli bez placení.
Vyrážíme do města. Kolem hlavní katedrály je mraky lidí v krojích. Koná se zde nějaký festival a tak to máme neplánovaně s kulturní vložkou.
Obcházíme a kocháme se pohledem na tuto jedinečnou stavbu, Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie svatého Štěpána a svatého Ladislava. No prosím, konečně někde chápou, že jsem také svatým.
Avšak možná z fotografií více známou stavbou je výrazně menší, kostel Svatého Marka. Známý je především díky své střeše z tašek, na které z pravé strany najdete středověký erb Chorvatska, Dalmácie a Slavonie. Na levé straně je k vidění emblém Záhřehu. 

Couráme se Záhřebem, jeho krásnými uličkami, kocháme se výhledem na barevné střechy pod námi, erby na domech, chorvatskými nápisy, které v překladu do češtiny zní mnohdy více než vtipně a prima počasím.
Když máme po poledni hlad, dopřáváme si kousek pod katedrálou jedinečné čevapi a studenou kolu. Ještě několik dalších hodin se couráme po městě a užíváme si klid, dobrou kávu v jednom z mnoha podniků a když už se odpoledne začíná halit do mraků, vracíme se k autu.

Ještě krátce pokoukáme po novém městě, které si svou hranatou architekturou nemůže se starým městem zadat ani náhodou a míříme k hranicím.
Tedy míříme směr Slovinsko, ale jsme šokováni, že přicházejí hranice. Plnohodnotné hranice, kde musíme vytáhnou naše pasy. Nechápeme. Jsme přeci v Schengenu? Kontrola je to spíše formální, ale i tak překvapivá. Loučíme se s Chorvatskem a jedeme do poslední ze zemí bývalé Jugoslávie.

Stejně jako poprvé, ani nyní není třeba mnoho psát o Chorvatsku, které je nám Čechům více než dobře známé. Za zmínku snad jen stojí fakt, že Chorvatsko není jen pobřeží a z Čech nejdostupnější moře.
Záhřeb za návštěvu také rozhodně stojí, stejně tak jako mnoho malých, mnohdy neznámých míst.
Chorvatsko je zkrátka prima.