Česko 2 - tak zase doma

cz
1. dubna 2018

 

25.7.2017

Rozloučení se Slovinskem vjíždíme do tunelu, který je hraničním. Až vyjedeme na druhé straně, už budeme v Rakousku.
Světlo na konci tunelu, konec tunelu, hlídám si rychlost a projíždím hraničním přechodem kolem celních budek.
„HALT!“ zařve někdo z okénka. Z téhož okénka vyletí ruka s rukávem uniformy a mává na znamení, že máme zastavit.
„Co to je ty vole?“ vyhrknu vyděšeně, zadupnu brzdu a koukám do zrcátka na mávající ruku.
„Jako že uvnitř Schengenu je hraniční kontrola?“
Pomalu odcouvám k budce a okénku s rukou.
„Hraniční kontrola, vaše pasy prosím“, vyřkne mladý rakouský pohraničník a pohledem zkoumá naše auto.
„Se omlouvám, ale měl jsem za to, že v EU žádné kontroly na hranicích nemáme“, snažím se vysvětlit náš průjezd.
„Máme, máme… musíme mít“, říká v klidu pohraničník, jen letmo koukne do pasů a dodává, „v pořádku jeďte“.
No tak to mi hlava nebere. K čemu je taková kontrola? No co aspoň, že po nás nezačali střílet.

Rakousko během odpoledne celé přejíždíme. Poprvé kupujeme během této cesty dálniční známku a využíváme dálnici k rychlému přesunu. Kdo by však čekal urychlený přesun do Čech, mýlí se.
Jedeme totiž do Bratislavy. Jedeme navštívit naše kamarády.

Jako první stavíme v obchodním centru v Auparku u našeho kamaráda Roba. Zase je v práci a tak ho na chvíli vytrháváme z pracovního shonu a jdeme na kávu.
Posléze, již k večeru, míříme za našima kamarádama „Bronkáčema“, tedy za Martinem a Zuzkou, které jsme s jejich Ford Bronco potkali v Ulanbátaru při návratu z cesty kolem zeměkoule.
Konečně osobně poznáváme jejich mimino. Přivezli si ho jako suvenýr z téže cesty. Společně tak trávíme krásný večer a navíc si můžeme dopřát společné pivko, neboť u nich dnes nocujeme.

26.7.2017

Ranní pohoda, snídaně a loučení. Pomalu vyrážíme směr Brno.
Přijedeme do Brna a jde se na nákupy. Jo čtete správně. Zítra máme mít živák v České televizi a my nemáme co na sebe. Máme jen staré a smradlavé hadry, ve kterých jsme dva měsíce courali po Balkáně.

Po tom co nakoupíme jedeme na domluvené ubytko, které nám zařídila Česká televize.
Ještě vtipná epizoda v jednom obchodě, kde Kačce nechtějí prodat víno protože si nechala v autě občanku. Marně obhajuje svůj věk a argumentuje tím, že jí je za týden třicet a že se za dva týdny vdává. Musí zpátky pro občanku. Já se jí vůbec nesměju. To dá rozum!

Večer si dopřáváme pořádné české pivo a seznamujeme se osobně s jedním z našich brněnských fanoušků. Po pivku se nám bude dobře chrnět. Snad ráno nezaspíme.

27.7.2017

Nezaspali jsme. Vstáváme a na čas přicházíme do nedalekého studia. Znáte to… maskérna, mikrofonní porty, krátké ujasnění s asistentkou co kde a jak… a jdeme na to!

Když jsme se vrátili po dvou letech z cesty kolem zeměkoule, v televizi jsme nebyli. Teď se vracíme po dvou měsících z Balkánu a v televizi jsme. No není to paradox?
Ale samozřejmě, mluvíme o obou cestách a také o blížící se svatbě. Mluvíme o všem. A co všechno jsme vykecali, můžete shlédnout v prokliku níže.

Po vykecávání v ČT už frčíme rovnou domů. Cesta utíká rychle a tak přesně na pátou přijíždíme do Krásné Lípy před pivovar. Tentokráte žádné velké vítání, žádné velké davy, jen pár kamarádů, co si s námi přišlo dát pivo a pokecat.
A to je celé. Uteklo to jako voda. Jisté je jen jedno… užili jsme si to a už teď spřádáme další plány na další výlety!

 

Jestli čekáte na nějaký moudro závěrem, tak asi marně. Neřekneme vám víc, než co už sami dávno víte. Odjeli jsme před vlastní svatbou, ujeli jsme si užívat a poznávat další cizí kraje.
Je totiž jedno jestli se máte za pár týdnů ženit či vdávat, nebo dělat zkoušky, nebo kdo ví co jiného… nic, ale opravdu nic není v životě důležité, tak jako my sami.
Je to náš život a tak ho žijme, jak se nám líbí… všechno ostatní je prima, ale není to důvod se z toho zbláznit. Zkrátka, „ŽIVOT SE MÁ UŽÍT, NE PŘEŽÍT!“

A místo fotek, slíbený odkaz na naše brebtání v ČT - ZDE

 

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit