Argentina 6 - Bariloche na skok

18.5.2015

Přejezd hranic na argentinské straně je pohodový a tak pokračujeme dál na sever. Konečně po normální silnici.
Se setměním dojíždíme do města Esquel a protože ve městě je dost rušno, vyjíždíme kousek za něj, kde na pumpě nocujeme.

19.5.2015

Je sedm ráno. Nemůžu spát. Venku je sice ještě tma jak v pytli, ale už zkrátka nemůžu spát. Vylejzám pomalu z pelechu a zatímco Kačka ještě chrní, jdu si sednout do restaurace na pumpě, která právě otevírá. Dopřávám si po dlouhé době "bejka" a zjišťuji na kompujůtru co nás čeká na cestě.

Po půl hodince jdu vzbudit Kačku a pomalu balíme. Vyrážíme na sever. Průjezd oblastí směrem do Bariloche je nádhera. Chvíli se jen tak loudáme a kocháme se krajinou, chvíli mě táhlé zatáčky nechávají rozvášnit naší OKI a užíváme si sportovní jízdu na kvalitní, široké a hlavně prázdné silnici.

Lesy, kopce, jezera a nádherné výhledy na všechny strany v podzimních barvách. To se neomrzí. Občasná zastávka. Tu u jezera, tam v zatáčce s výhledem do údolí. Dá se snadno pochopit proč je tahle oblast oblíbeným rájem trekařů.
To že je tato oblast turisticky frekventovaná potvrzují i městečka  a jejich vzhled. Pěkná, čistá a se širokou nabídkou lehce předražených služeb a zboží.

Přijíždíme do Bariloche a rozhlížíme se po té kráse, kterou nám všichni barvitě vykreslovali. Nám to spíše připomíná Afriku. Projíždíme až dolů k jezeru kde se chaotické pojetí přetváří na město. Ano pokud někdo zajede jen sem, musí nabýt logicky dojmu, že je to nádherné místo. Nás město neoslovuje. Spodní část plná restaurací a ubytování různých kvalit, je jen pro turisty vyumělkovaným pozlátkem. Tam nahoře, tam je realita. Pokračujeme dál.

Před dalším městem nás staví policejní hlídka. Stavím dle pokynů příslušníka na straně a stahuji okénko. Z jeho udiveného pohledu na naše auto a na naší "espézetku" bych logicky usuzoval, pochopení, že nejsme zdejší. Ale opak je pravdou a tak na nás bez okolků spouští rychlou španělštinou."Sorry. No komprendo. Aj spik ingliš", tvářím se, že fakt nerozumím. A taky že nerozumím. "No spaniš?", diví se policista. "No sorry", dělám to samé gesto. Jasný pokyn jeho ruky nám dává volný průjezd a tak bez kontroly čehokoliv pokračujeme dál.

Je pozdní odpoledne a přijíždíme do města Junin de Los Andes. Malého městečka, kde chceme přečkat dnešní noc.
"Já bych měla chuť na něco dobrého, ale nechce se mi v té kose nic vařit. Dala bych nějakou parižádu", navrhuje Kačka typickou argentinskou grilovačku. Na takový návrh neumím říct ne. Jedeme do centra zjistit, kde se nachází nějaký podnik s touto nabídkou.
Což o to, podniky tu jdou a hned dva. Ale i přes vyčkání do osmé večerní ani jeden z nich neotevírá. Bereme tedy nakonec za vděk italskou restaurací v argentinském stylu. Naštěstí obsluha mluví skvěle anglicky a nemají pouze italskou kuchyni. Kačka si tak do Kulinářských zážitků může dopsat další zářez v podobě Milanesy. Argentinské podoby řízku.

Na výpadovce z města, u čerpací stanice si nacházíme klidný roh parkoviště pod urostlým stromem. S plnými pupky se nám usíná o poznání lépe.

20.5.2015

Jen co sbalíme spacáky a přeházíme věci v autě tak aby jsme mohli pokračovat v cestě, začíná pršet. Co pršet. Začíná lejt jak z konve. Máme to na hranice sedmdesát kilometrů. Snad se to tam za kopci změní k lepšímu.

Hustý déšť a nízká oblačnost nás kousek od hranic připravuje o výhledy na sopky v okolí. Z cesty se stává blátíčko po kterém kloužeme mezi nádhernými stromy Araukárie. Jestli tu někdo pojedete a nebude Vám pršet, pošlete mi fotku. Musí to tu být ještě krásnější než teď.
Ty stromy jsou strašidelně krásné a okolí mi připomíná cestu do pravěku. Jen díky autu v protisměru usuzuji, že jedeme správně po cestě na hranice.

Hranice na argentinské straně probíhají naprosto v pohodě  v poklidu. Leje tak, že i ti nejzvědavější celníci prohlíží naše auto jen přes skleněnou výplň dveří.
Pokračujeme strašidelným lesem zpět do Chile.