Estonsko - pozůstatky středověku v Tallinu a růžový parlament

2.10.2016

Tři a půl hodiny pohodové plavby, kdy se mi daří něco málo tvořit a taky chytnout vir do počítače. Takže se vůbec nenudím a díky tomu plavba do Tallinu rychle utíká.

Jsme v Tallinu. Jsme v hlavním městě Estonska. Chvilku před desátou večerní a my pomalu vyjíždíme z přístavu, kličkujíc mezi reflexními vestami, ve kterých budou navlečení pracovníci přístavu. Je tu totiž celkem tma a pár oranžově mžourajících světel tomu spíš neprospívá.
Poslední vesta, která už má ruce a čepici, brána, parkoviště a vítá nás město. Nemáme plán a tak míříme na centrum, do kterého se prokličkováváme celkem rychle. Nasvícený Tallin vypadá kouzelně. Jedinou chybkou na kráse jsou všude přítomné cedule se zákazem parkování a parkovací automaty. Hold daň za civilizaci.
Nacházíme kousek od hradeb a hlavního záchytného parkoviště ulici, kde se to tváří přes noc bezplatně. Pro jistotu se ptám jednoho domorodce, který naší domněnku potvrzuje.

Ještě si děláme hodinové kolečko městem. Prohlížíme si nasvícené budovy, věže hradeb, ale také obchodní centra a náměstíčka. Protože jsme nenašli žádné lepší místo, vracíme se znovu na stejnou boční ulici, kde jsme se ptali na možnost bezplatného parkování přes noc.
Na nic nečekáme a uprostřed hlavního města Estonska, vedle nějakého parku, který nám dnes musel posloužit jako toaleta, uleháme k noclehu.

3.10.2016

Budí nás začínající provoz v ulicích. Za chvilku se stane naše místo placeným a tak se musíme pokusit najít nějaké jiné, levnější a nebo ještě líp, zadarmo.
Kličkujeme ulicemi a bohužel všechno v okolí centra je chytře rozděleno na draze placené zóny.
Všímáme si cedule, která slibuje výhodnou cenu na celý den. Parkoviště nacházíme, ale není tu komu zaplatit a automat není na mince. Navíc není v angličtině, takže se jen můžeme domnívat, že je to opravdu k parkovišti.
Ptáme se prvního z řidičů a ten nám vysvětluje, že je nutné poslat sms s naší poznávačkou a máme parkování na celý den jen za dvě eura. To by se nám líbilo.
„A funguje to, když nemáme estonskou sim kartu?“ ptám se nevěřícně řidiči, nechápajíc, jak mi zúčtují ty dvě eura.
„Jo mělo by to fungovat“, potvrzuje pán, omlouvá se, že už musí a loučí se s námi.
No jak asi čekáte, z české sim karty to nejde.
„Kurva, to je diskriminace tohle! Vo co já jsem míň členem Evropské unie jako Čech?“ čertím se nad chybovou hláškou v telefonu, která mě upozorňuje, že tenhle formát čísla není z pohledu českého operátora platný.
Přijíždí další auto a tak zkoušíme poprosit paní řidičku, zdali by neposlala esemesku za nás, s tím, že ji ta dvě eura dáme v hotovosti.
„Bohužel, lze poslat jen jednu esemesku denně“, zklamává nás sympatická dáma.
Protože je parkoviště lehce mimo, není tady žádný chodec, někdo bez auta, koho by jsme s tímhle řešením oslovili a tak nám nezbývá než pátrat dál.
Protože má být jen dnes hezky, nechceme dál ztrácet čas hledáním parkování a přistupujeme na nutné zlo v podobě placeného parkování na ulici. Naštěstí ve čtvrti kde jsme našli ono výhodné parkování, je to v porovnání se samotným centrem jen za třetinu. Sázíme osm eur do parkovacího automatu a hned na první pokus vyhráváme krásný parkovací tiket, dávající nám jistotu celodenního parkování.
Máme to sice do centra pěknou procházkou nějaký ten kilometr navíc, ale co se dá dělat. Přece si neodepřeme večer pivo. No jo, tvrdá daň závislákova. Ale což, aspoň si procházkou uděláme žízeň.

Sluníčko podle předpovědi krásně svítí a my si to míříme do infocentra. Mají tu mapu a taky záchod, což se hodí, neb parky přes den nejsou zrovna nejlepší volba.
S mapou v ruce si to šlapeme po schodech k první hradební věži a estonskému parlamentu, který tu doslova září svou růžovou fasádou. Naproti krásný kostelík a podél hradeb starým městem vymetáme jedno doporučené místo za druhým.
Nemůžeme vynechat vyhlídku na město, která je pro Tallin tak typická a která opravdu stojí za to.
Procházíme skrze hradby, uličkami širokými, úzkými i těmi zahnutými, kocháme se domečky a domy, nad námi se tyčí věže kostelů a katedrál, až přicházíme na historické náměstí. Jestli cesta k němu byla krásná, náměstíčko rozhodně nezklamává.
Pokračujeme v procházce centrem a procházíme až k druhé straně hradeb. Protože jsme toho neměli moc k snídani, začíná nám kručet v žaludcích a tak vyrážíme za hradby najít nějaký obchod.

Ladný kontrast mezi historickým a novým, moderním centrem, kde procházíme první prosklenou stavbu a už vcházíme do nějakého obchodního centra. Bohužel je jen plné butiků a značkových obchodů, kde se nedá sehnat nic pořádného k jídlu.
Až za třetí křižovatkou se nám daří najít v suterénu jiné vysoké stavby sámošku. Vtrháváme dovnitř a necháváme se ohromit nabídkou, ze které jako vítěz vychází čerstvá ryba, křupavá bageta a protože ryba musí plavat, jedno zdejší pivko.
Sedáme si před obchodem na umělecky zpracovanou lavičku a dopřáváme si na sluníčku oběd.
No asi si umíte představit některé ty pohledy, když si dva opotřebovaně vyhlížející, dopřávají rybu přímo z balícího papíru, loupou si k tomu rukou bagetu a z flašky ucucávají pivo. A to všechno v jednu po poledni. No a co? Život se má užít, ne přežít. Životospráva je důležitá.

Spokojení s plnými pupky se vracíme do historického centra a znovu si jej procházíme. Vymetáme ještě nenavštívené uličky, nakukujeme do obchůdků se suvenýry, zkoumáme další partie hradeb a užíváme si pohodovou atmosféru města spolu s povedeným počasím.
Při cestě zpátky si na chvíli sedáme na náměstí a jen tak pozorujeme dění kolem nás. Někdy sem musíme přijet, sednout si na zahrádku některého ze zdejších podniků a jen tak nasávat. Atmosféru samozřejmě.

Vracíme se k OKI a nohy se těší, až si dají oddych. Dnes jsme něco našlapali. Lehce odpočíváme a koukáme do mapy, kudy dál. Nechce se nám jet po dálnici rovnou do Rigy a tak si vymýšlíme malou zajížďku na pobřeží. Jedeme do města Haapsalu. Nevíme je-li tam něco k vidění, ale to je právě to fajn. Jet někam, jen tak, bez plánu, bez očekávání a právě proto se těšit na to neznámé.

Cesta krásnou a placatou krajinou, kde až na jeden zámeček není kde a proč stavět utíká rychle.
Do Haapsalu přijíždíme celkem rychle v krásný podvečer.
Projíždíme nevelikým městečkem až na konec hlavní silnice, která končí parkovištěm u zříceniny zdejšího zámku. Okamžitě vybíháme na průzkum. Slunce těsně před západem nám celý areál zbarvuje do oranžova a spadané listí je ještě barevnější.
Jakmile se však ta oranžová koule schovává za střechy domů, venkovní teplota jde rychle dolů a už to
přestává být taková romantika.
Vybíráme něco k večeři z nabídky nedaleké sámošky a pod vlivem krásně prožitého dne si dopřáváme pár těch nezdravých, ale rozhodně dobrých mlsů.
Krásný den zakončujeme piknikem a filmem v ložnici naší oranžády, na parkovišti před zámkem.

4.10.2016

I když občas vykukuje slunce, je venku pěkná kosa. Bez ohledu na to, vyrážíme na procházku k vodě, na obhlídku zdejší zátoky.
Na pohled je to tu moc pěkné, ale ta zima je nesnesitelná. Ještě krátce probíháme poklidné a pohledné centrum a vyrážíme z města.

Zdejší vzdálenosti se ani vzdálenostmi nazývat nedají a tak jsem po chvilce v dalším z mála větších měst, v Pärnu.
Opět nás vítá krásné a upravené městečko příjemné velikosti s krásným centrem. Ačkoliv to nebylo v plánu, město si procházíme a trávíme zde dvě hodinky jeho prohlídkou.
Kousek za městem si dopřáváme malý oběd a na jedné z posledních estonských čerpacích stanic si dopřáváme teplou sprchu.
Je slunné odpoledne a my protínáme hranice, které tady oznamuje jen pár cedulí.
Vjíždíme do Lotyšska.

Co psát k civilizované evropské zemi, kterou není až tak složité navštívit a kterou mnoho z vás již možná navštívilo.
Je malá, opravdu příjemně malá.
Je krásná, čistá a pohodová.
Je evropská a určitě stojí za návštěvu.