Iskenderun - Turecko 2

6.9.2014 Iskenderun - Turecko

Poté, co v agentuře vyřídíme vše potřebné, odebíráme se lehce prozkoumat okolí, něco málo nakoupit a najít místo, kde přenocujeme. Nakonec vybíráme malou pumpu u silnice na Arsuz.

Pán, co tady slouží je okamžitě pro a ještě nám radí, kde přesně stát, ať na nás dobře vidí a může dohlédnout na nerušený spánek. Po chvilce dokonce přinese i jablka a nabídne možnost sprchy v prostorech pumpy. Po přípravě na nocleh si dáváme malý piknik v podobě buráků a tureckého piva.

Ráno nás pumpař představuje kolegovi, který se o nás bude starat i další den, pokud budeme chtít. Oběma darujeme kšiltovky od České zbrojovky a tak se s námi okamžitě chtějí fotit.

7.9.2014 Iskenderun - Turecko

Děláme průjezd kolem moře a hledáme, kde by jsme se mohli osvěžit, když Kačka zahlédne za jedním hotelem malou uličku k moři. Cca 100m od silnice, vedle hotelu, nacházíme malou pláž, u které je venkovní bar a správce. Působí to jako kemp, ale údajně není. I přesto nám správce okamžitě nabízí možnost zaparkovat uvnitř na trávě a využít zázemí v podobě sprchy a převlékárny. Dokonce nám přinesl mandle... jen tak :-) Celý den tak trávíme u moře. Na dotaz zdali je zde možné přenocovat je kladná odpověď a tak si skočíme do města pro pivko a vedle auta stavíme stan a vaříme večeři. Sebahattín, jak se správce jmenuje, nám dokonce půjčuje klíč, abychom si mohli i večer pustit vodu a osprchovat se. Vykoupaní, po večeři a naprosto nadšeni si vychutnáváme Efes (turecké pivo) při západu slunce.

Vedle v hotelu se koná svatba a tak posloucháme tradiční hudbu a zpěv. Úplné završení pak přichází, když svatebčanům odpalují ohňostroj z mola před námi.

8.9.2014 - Iskenderun - Turecko

Hned ráno zjišťujeme, že v baru za námi funguje wifi. Vyřizujeme nejnutnější a pak vyrážíme na malý výlet po okolí. Za cíl jsme si vybrali nedaleké město Payas a v něm se nacházející Pasa Külliyesi - historický společenský komplex, který obsahuje zámek, mešitu a nebo stoletý olivovník. K našemu úžasu, bez vstupného. Stejně tak je to i v případě další nedaleké památky, strážní věže u nedalekého přístavu.

Po návratu k našemu stanu, kontrolujeme poštu a zjišťujeme email z agentury. Nesrozumitelný. Jeden z barmanů nás nechá zavolat z jeho telefonu do agentury a domlouváme se na okamžitém setkání. Láďa startuje a během pár minut parkuje "na prasáka". Vlastně tak, jak je tady zvykem, mezi mopedy před agenturou.

"Je nutné zaplatit ještě 280,- USD za řidiče" oznamuje Seren, pracovnice agentury. "Já jsem řidič! Jak by se auto dostalo na loď bez řidiče?!?" Rozčiluju se na oko, vědom si faktu, že stejně zaplatím.

"Sorry, taky jsme si to mysleli, ale přepravní společnost to změnila" s výrazem pochopení sděluje Seren. "A kdy teda jedeme?". "To nám ještě neřekli, budeme vědět nejdříve ve středu" pokrčí rameny Seren. "Ty wole!" vykřiknu někde uvnitř v sobě. Ta holka asi neví, že mám v autě sekeru a že tohle faaakt nemám rád ;o) Abych to neprodlužoval. Zaplatil jsem, sekera zůstala v autě a loď pojede nejdřív ve čtvrtek nebo pátek. Jediné pozitivní je, že stále platí, že jedeme společně s autem na lodi.

Máme z Turecka zatím jen dobré dojmy. Projížděli jsme sever, metropolitní Istanbul a působilo to velice civilizovaně, moderně a čistě. Až nečekaně. Tady na jihu je Turecko naturální, tak jak jsme jej čekali. Je evidentní a vůbec ničím nepopírá, že více patří do Asie. Nepořádek podél cest v kontrastu s moderními obchodními centry, moderní auta mezi nimiž se proplétají skútry a povozy s koňmi, vlastní dopravní předpisy, které mohou působit pro evropana chaoticky, ale mají svůj řád, který snadno pochopíte.

Lajdácká elektroinstalace a všude přítomné obchůdky se zdejšími pochutinami jako jsou kebaby, ovoce, ořechy a mnoho dalšího.

Ale především super chování a mentalita lidí. Všichni nás zdraví a i když jich moc neumí anglicky, všichni se s námi dávají do řeči a pořád nám chtějí pomáhat. Stále nám nabízí čaj, kávu, ovoce... dokonce i peníze ;o)

Kromě benzínu jsou ceny vcelku příznivé. Teploty přes 30°C už méně, ale bereme to jako přípravu na Afriku, která nás (snad již) brzy čeká.