Lodí do Egypta - Port Said a "hard core" přivítání

eg
15. září 2014

12.9.2014

Přijíždíme do agentury dle dohody. Po půl hodině nám ale sdělují, že je zase změna. Plujeme až zítra. Zuříme! Co se dá dělat, nezbývá než zase čekat.

Jediný Sebahattin z toho má radost. Zve nás i s jeho rodinou na večeři a prohlídku večerního města.  Poté všichni trávíme krásný večer u moře.

13.9.2014

Hned po příjezdu do agentury, odjíždíme s Fofo (chlápek z agentury) do přístavu. No hurá, my snad pojedeme! Necháváme v přístavu auto a dostáváme první razítko. Asi na 3x následuje procedura s celníky. Fofo běhá od okénka k okénku a my se spíše jen bavíme nad tím chaosem a NEsystémem. Na karnet zdejší "oficíři" hledí jak kdyby ho viděli poprvé. Nakonec uvěří, že jedeme autem, až když jim ukážu fotku OKI v přístavu.

Ve 14,00hod odjíždíme do přístavu a Fofo s našimi pasy jede k imigrační policii. Prý pasy dostaneme při vjezdu na loď. No to jsme zvědaví. Mezitím co přihlížíme nakládce kamiónů na loď se postupně seznamujeme s řidiči a s kapitánem lodi. K našemu překvapení skoro všichni mluví rusky, což je fajn a můžeme se tak alespoň trošku domluvit.

V 16,00hod naloďujeme. Jsme na lodi. Bez pasů. Prý je donese kapitán. No prima.

K našemu milému překvapení dostáváme vlastní kajutu. Nejspíš proto, že Kačka je jediná žena na celé lodi. Kajuta je hned za můstkem mezi kajutami kapitánů a inženýrů lodi.

Od 20,00 do 1,00hod po půlnoci si povídáme s kapitánem na můstku. Probereme kde co a strašně moc se dozvíme o plavbě i provozu lodi. Tak například, na lodi je 79 kamionů a jejich řidičů, OKI a my dva a 29 členů posádky.

Ačkoliv jsme měli vyplout ve 20,00hod, v 1,00hod kdy jdeme utahaní spát, stále stojíme v přístavu. Nakonec loď vyplouvá až ve 2,00hod, ale to my už máme půlnoc ;o)

14.9.2014

Celý den plujeme a tak si prohlížíme loď a různě diskutujeme s posádkou. Naše obavy, že budeme mít hlad, byly naprosto zbytečné a mylné. Kuchyně byla štědrá a kuchař nám dopřával.

15.9.2014

Ráno zjišťujeme, že loď stojí a Port Said je již na dohled. Musíme však čekat a dávat přednost lodím, které vyplouvají ze Suezského průplavu. Kolem poledního vyrážíme do přístavu. Ve 13,45hod vjíždí OKI na černý kontinent. Jsme v Africe!

A začíná masakr. Okamžitě jsme odstaveni a obsypáni davem uřvaných arabů. Každý tvrdí, že je policajt a domáhá se prohlídky auta. Už ale máme své zkušenosti a tak nevěříme a trváme na tom, aby se nám legitimovali. Náhle se už za policajty vydávají jen dva. Jeden vytáhne nějakou kreditku. Poklepáním na čelo mu dávám jasně najevo, že s tím si na nás nepřijde a za posměchu ostatních se klidí. Druhý mi ukazuje nějakou kartičku a se vztyčeným ukazovákem mi důrazně tvrdí, že je opravdu

policajt. Když si ji chci prohlédnout ucukne rukou. Jsem však rychlejší a tak mu ji vytrhnu abych si ji mohl prohlédnout a tentokrát je to můj ukazovák, který šermuje mezi našimi obličeji. Policajt je tak zaskočený, že se pár vteřin na nic nezmůže a já si tam můžu přečíst "Ministry of Defence". "Tak asi jo, asi je pravá", vracím mu ji zpět. O tom, že je opravdu policajt se přesvědčíme v zápětí, když mu vykoukne z pod košile pistole.

Namátkově prohlíží auto a Kačka to z druhé strany monitoruje, aby neměl někdo choutky také otvírat dveře. Mrkám na ni. Jsme sehraný tým.

V kufru policajt nachází sekyru a začíná povyk. Okamžitě se toho ujme i jeden přihlížející tlouštík a začne s tím jaký je to problém a zkouší ostrost. "Máš nůž?" ptá se tlouštík. "Jo mám" a vytahuju z kapsy mikováckou "stopatnáctku" co se mnou procestovala už vážně hodně.

"To je nebezpečné, to nemůžeš mít. Má to příliš dlouhou čepel!" huláká tlouštík, zatímco policajt mi vrací sekeru a já ji rychle uklízím. "Máš ještě nějaký další?" Nyní již zalžu a zapřu hromadu rybiček co vezeme jako dárky. "Ne nemám". Policajt se otočí a zahlédne v bedně s ešusy kuchyňský nůž. Ukáže na něj prstem a já jen suše sdělím že to je na jídlo. "OK, close". Poslechnu a hned zavírám kufr auta. Tlouštíkovi beru zavírací nůž a v duchu si říkám, že je zajímavý jak vadila 9,5cm dlouhá čepel na zavíráku, ale nevadila 15cm dlouhá čepel na kuchyňáku. Policajt si prohlíží auto už jen zvenku a tlouštík rozjíždí další nátlak. "Potřebuješ vyřídit papíry". "Já vím, kde je celnice?" ptám se. "Já ti s tím pomůžu" bleskurychle nabízí tlouštík své služby. Aha, říkám si. Tak proto tolik povyku, potřeboval nám nahnat hrůzu a pak nás spasit. "Udělám ti dobrou cenu" pokračuje tlusťoch. "Kde je celnice" nereaguji na jeho nabídku. V tom přijde policajt a chce pasy. Dám mu je, on je dá jinému, ten nastartuje motorku a mizí v prachu mezi kontejnery. "HEEEYY!!!" zařvu na policajta. "No problem, no problem, we need copy" vysvětluje policajt. Jak to napsat slušně... s tímhle mě fakt nasral. Co to je kurva za jednání! "Za dva tisíce ti zařídím papíry i s SPZ a zítra jedeš" nebere ohledy na mé rozpoložení tlouštík. "Jdi do prdele debile!" neudržím se. Nerozumí, ale chápe.

Přijíždí naše pasy. Policajt mi je okamžitě vrací. Tlouštík se zase začíná angažovat. "Máš papíry k autu?" ptá se. "Jo mám karnet". "Co že máš?" "Karnet, vole. Jak mi chceš vyřídit papíry ty agente, když nevíš co je karnet?" spustím na něj. "Kde je celnice?" ptám se ho znovu. Směje se a jen konstatuje, že to sám nemůžu a že je to daleko a že bez něho to nenajdu...

Ptáme se jednoho z řidičů kamionů, co s námi jel na lodi a víme, že mluví dobře anglicky. Ten nám vysvětlí cestu k bráně a kanceláři, kterou hledáme. Tlusťoch se mi snaží zastoupit cestu a stále tvrdí, že nemám šanci to v areálu přístavu najít. Když vidí, že to mě nepřesvědčuje, vztekle zařve "tak si jeď!" a ustoupí od auta. Sedáme do auta, startuju a rozjíždíme se. Dochází mu, že tohle na nás nezabralo a hned nám on a ještě další dva klepají na kapotu a snaží se nás zastavit. Nereagujeme a jedeme. Když už jsme v polovině přístavu, staví nás jiný tlouštík a i přes mizernou angličtinu se nám snaží vysvětlit, že celnice je už dnes zavřená a že musíme na odstavném parkovišti počkat do rána. "A jak se dostanu pro jídlo a vodu?" hraju mu na city. "Necháš tu auto, klíče a zajdeš si do města, vezmeš si taxi" vysvětlujeme mi. "Klíče od auta? Zapomeň kámo!" vyhrknu česky a kluk to chápe. Sedá do svého auta a dovede nás až k bráně, k celnici a někomu volá. "Tady čekej, někdo si pro vás přijde" sděluje a odjíždí zpět. Zkouším se ptát ještě policajtů, ale nikdo neumí anglicky. Najednou se objevuje Eslam, člověk jenž mi hned po výjezdu z lodi strčil svoji vizitku, s tím že mám volat když budu potřebovat. V klidu nám vysvětluje jak se tu věci řeší a sděluje i ceny. Po pár minutách se domlouváme, že nám za úplatu s papíry pomůže. Kladu si podmínku, že peníze dostane, až když budu mít papíry v ruce. "No problem, my friend. Tomorow at 2PM you can go" ujišťujeme mne. "OK" souhlasím. Je akční a ihned začíná vyřizovat první dokument, Bill of landing. Přijíždí imigrační oficír, který nám kontroloval pasy už na lodi před vyloděním. "Proč si mi ten dokument nedal už na lodi?" osočím se na něj místo pozdravu. "Welcome in Egypt" odpoví mi s úsměvem. Já mu dám snad pěstí. V každém případě začne vystavovat potřebný dokument a vystavuje mi na něj i daňový doklad. No mě snad švihne. Chybí však ještě jeden papír. Někam volá a za chvíli přijíždí s dokumentem protivnej tlusťoch z přístavu. A jéje, říkám si pro sebe. Tlusťoch je v ráži a hned na mě spustí, "Jsem ti říkal, že to sám neuděláš, bych ti s tím pomohl". Nic mu na to neříkám a Eslam si bere dokument. Tlusťoch ale pořád doráží a začíná na mě řvát. Evidentně je naštvaný, že přišel o kšeft. "Moje prachy, moje rozhodnutí" odpovídám mu v naprostém klidu a to ho vytáčí úplně. Eslam se ho snaží krotit a distancovat dál ode mě. Kačka přihlíží z povzdálí. Tlusťoch pořád řve a tak už se taky ozvu. "Nevěděl si co je karnet, tak jak si mi chtěl pomáhat? CO!?" Sklapne, mávne rukou a stále držkující sedá do auta a odjíždí. Eslam s oficírem dokončují proceduru a my dostáváme první důležitý dokument, za pouhých 130USD. Když oficírovi vyplácím dohodnutou částku, podám mu jen 80 dolarů a klepnu do Eslama ať je ticho. Oficír to přepočítá, pak ještě jednou a vytřeštěně na mě spustí "to je málo". "Ne" říkám, "to je co si zasloužíš" odpovídám naprosto vážně. Pohledem na Eslama hledá podporu a pomoc, ten ale pochopil můj vtip a potvrzuje moje slova. "Ne, to ne" je zcela vykolejený oficír. Už to nevydržím a vybuchnu smíchy. "Welcome in my story, friend" podávám mu zbytek a s Eslamem se mu hrozně smějeme. Je vidět, že si oddechl a na usmířenou si plácáme rukou.

"Ráno v půl desátý jsem tu a doděláme zbytek" sdělujeme mi Eslam a ukazuje kde máme zaparkovat a počkat do rána. Ještě skočíme rychle do města na kolu a internet a pak sedíme na zábradlí u OKI a pozorujeme noční život přístavu.

Najednou přijíždí borec na motorce, ukazuje na auto jestli je naše, někam volá a předává mi telefon. Na telefonu je Eslam a sděluje, že hned dorazí ať zatím otevřu motor, že si borec opíše číslo. Eslam dorazí během chvilky a borec už se hrabe v motoru. Nejsem nadšený, ale Eslam vysvětluje, že si tím na ráno uděláme náskok. Tužkou přes papírek překopírují postupně číslo motoru i karosérie, rozloučí se a zmizí. Ještě na chvíli zasedneme na zábradlí a pak jdeme nocovat do OKI.

16.9.2014

Eslam přichází na čas a hned vyrážíme k první budově pro potřebné dokumenty. Bylo by opravdu zdlouhavé popisovat všechny kroky a postupy, kterak jsme se s pomocí Eslama propracovali k tomu, že jsme odpoledne dostali egyptskou SPZ, pojištění a něco jako malý techničák. Chvilkami mi přišlo, že i Eslam má problém se s úředníky domluvit a občas neví kam a proč má zajít. Všude jsem byl jen jako pozorovatel a docela jsem se bavil. Chod kanceláří a nebo oddělení "dopravního inspektorátu" byl pro mne opravdu zážitkem. Kde jinde jste totiž viděli úředníka lézt v prachu po kolenou a raznicí značit espézetky, které jsou ve skutečnosti jen kus plechu s namalovaným číslem.

Kačka mezitím hlídala OKI a navazovala "nová přátelství" neb se s ní chtěl každý seznamovat. Tuhle ji nabídli židli, tamhle zase čaj, jinde zase sušenku.

Nakonec o půl páté máme hotovo a vyrážíme. Platíme přesně dohodnutou cenu. Celkem nás ta sranda přišla na 410USD, ale je fakt, že to máme vyřízené za jediný den. Eslam nechce ani floka navíc a tak mu slibuji, že jeho služby určitě doporučím všem ostatním. Pak nám ještě pomáhá koupit egyptskou sim kartu a najít bankomat. Nakonec nás v taxíku doprovodí na výpadovku a máváním z okénka se loučíme. Je to šikovnej kluk a tak kdo plánujete podobnou cestu, rád vám na něj dát kontakt.

SPZ máme pohozenou za předním oknem a tak není moc vidět. Proto nás taky na prvních 20km naší cesty staví asi 5x policie. Bez znalosti jazyka po nás chtějí dokumenty, kterým evidentně ani oni sami nerozumí. Kdo ví jestli je někdy před tím viděli. Hlavně, že je musíme mít ;o)

Cesta utíká rychle, zastavíme si konečně na kus žvance u cesty a plánujeme, že ještě přejedeme Káhiru a za ní to někde "zapíchneme".

Nočním přejezdem Káhiry by se mohli bez problémů inspirovat tvůrci hororových biáků. Jedeme po obchvatu abychom se vyhnuli bloudění městem. Nicméně špatně osvětlená cesta, všude dým z pálení odpadu, s tím související příšerný smrad, teplota 38°C (ve 23,00hod), auta v protisměru a nebo chodci přebíhající "dálnici" je opravdu silný motoristický zážitek. Kačka si jako navigátor vede skvěle a po chvilce chápe způsob značení/neznačení směru a tak nám Káhira mizí ve zpětném zrcátku.

Teplota jde dolů, vzduch se čistí a my jedeme dál směr Wadi Hitan. U cesty není kde zastavit a přenocovat a tak zkoušíme dojet až do El Faiyum, odkud bychom měli ráno už najít cestu k prvnímu cíly naší cesty. Po chvilce hledání, zastavujeme u svatebního salonu, před nímž je zastrčené parkoviště a po dohodě ruce/nohy se s hlídačem domlouváme, že tam strávíme noc. Jsou dvě ráno, jsme utahaní a tak dáme rychlou spršku z kanystru a zalehneme. Zítra nás čeká Wadi Hitan!

OKI už je na lodi
OKI už je na lodi
Kajuta
Kapitánský můstek
Cenk Y
Kačka v kuchyni
Cenk Y
Koordinátor trasy
Cenk Y
S větrem o závod
Port Said
Port Said
Port Said
Port Said
Masakr na egyptský způsob
Technická na parkovišti
Noc v přístavu
Port Said byrokracie
Dopravák
GOT IT!
Pay cash!
FIO!
K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit