Wadi Hitan - Egypt - velryby v poušti

eg
19. září 2014

17.9.2014

Ráno ihned vyrážíme směr Wadi Hitan. Jedeme přes malé vesničky, které nám představují Egypt "In Natura", navíc kde není značení a tak jsme odkázáni na rady domorodců. Většina z nich nejen, že neumí jazyk, ale neumí ani číst latinku, takže z naší mapy nechápou kam vlastně chceme. Naštěstí, občas někdo latinku zná a tak nás postupně nasměrují na hlavní, po které se dostaneme až ke značené cestě. To je cca 5km před hranicí chráněné oblasti. Tam k nám okamžitě přibíhá pikolík s trhacími vstupenkami a snaží se nás zkasírovat. "Jedeme dobře" vykřikne Kačka a začne se smát. Vystupuji z auta a vysvětluji kam jedeme a že zde má být pro nás připravený permit.

A teď přijde řada na to malé překvapení, o kterém jsme se stručně zmínili na Facebooku, že se na nás asi chystá. Vy co nás sledujete již od příprav víte, že jsme byli pozváni na egyptské velvyslanectví v Praze, abychom vysvětlili detaily naší cesty, protože nikdo nechápal náš záměr jet do Egypta autem. Pan Khalled Hassan (zplnomocněný ministr) s nímž jsme jednali, byl naším šíleným nápadem nadšený a nabídl nám pomoc na naší cestě a s vyřizováním permitů. Upřímně řečeno, brali jsme to s rezervou a byli hlavně rádi za to, že jsme nakonec vízum dostali. Pan Khalled se ale projevil jako muž činu a po celou dobu monitoruje naší cestu a je s námi ve spojení. Dodržel svůj slib a zařídit permit do Wadi Hitan. Na oplátku chtěl abychom udělali z cesty výstup a ostatní se o této ne příliš frekventované oblasti také dozvěděli. Během celé naší dosavadní cesty jsme tedy v kontaktu s lidmi z egyptského Ministerstva turismu, kteří nám opravdu zajistili permit a do Wadi Hitan jsme nakonec vpuštěni zcela zdarma. O naší návštěvě byl dopředu informován i jeden ze strážců NP, který nás nyní doprovodí až na místo. Jsme nadšeni!

Ale zpět k Wadi Hitan. Pikolík s lístkama nám zamává a my sledující terénní Toyotu strážce, upalujeme do pouště. Prvních 20km je asfalt mezi pískem, pak ale cesta odbočí a čeká nás 35km pouští bez asfaltu. Cesta je mix šotoliny a kamení, s občasnými písečnými jazyky. První off road pro OKI, který zvládá bez sebemenších potíží a tak po 30 minutách vjíždíme do NP Wadi Hitan a následně i návštěvnického centra, které obnáší malou stylovou kavárnu, kasu, toalety a dokončující se muzeum. Je kousek před polednem a tak vítáme pozvání do stínu zdejší kavárny, kde jsme jen my, strážce a Abdul, který se nám okamžitě věnuje a nabízí čaj. Objednáváme si pozdní snídani a zjišťujeme od Abdula více o tomto místě. Následně se k polední siestě připojují i architekti jenž zde staví muzeum a trávíme prima odpoledne diskusí nejen o Wadi Hitan.

Až kolem páté odpoledne, když začne ustupovat horko, vyrážíme na prohlídku. Celé Wadi Hitan je tu jen pro nás! Nemusím mít stres, že mi do záběru vleze nějaký turista ;o) Procházíme si pečlivě celou trasu, na které se nachází několik opravdu zachovaných fosílií koster velryb a mangrove, které zde byly nalezeny a díky nimž se toto místo stalo národním parkem. Celkovou atmosféru podtrhují nádherné scenérie, tvořené pískovými útvary, chtělo by se napsat skalami. Ano čtete správně, nejedná se o kámen, o pískovec, ale o písek. Je těsně před západem a tak si vychutnáváme ten nádherný pocit samoty a pohled na okolní krajinu, která je vlastně drsná a nehostinná poušť. Ale v tom spočívá její krása.

Celá prohlídka nám zabrala něco málo přes dvě hodinky a my se vracíme na základnu přesně ve chvíli kdy mizí slunce za horizontem. Abdul nám přestavuje kolegu Aliho, který se o nás bude starat a ten nám hned strojí večeři. Kuře na grilu s rýží, salátem a studenou kolou je balzám. Ali neumí moc anglicky a tak je povídání s ním a s kuchařem ohromná legrace. On mluví hlavně arabsky, Kačka česky a já se pokouším o kombinaci obou jazyků s angličtinou ;o) Dozvídáme se, kolik má který manželek a dětí a jen valíme oči. Ali má ve 30 letech již 4 manželky a 3 děti, zatímco kuchař, o rok mladší má jen 2 manželky, ale dětí stejně. Kluci se pak odeberou do kouta ke grilu, chystat pro kamarády rybu. U toho si zpívají beduínské písně a místo nástrojů si vystačí s tleskáním a buben nahradí plastový kanystr. My jen tiše sedíme, posloucháme jejich zpěv a necháváme se unášet tou pohodovou atmosférou.

Po tom co dorazí kamarádi, zasednou všichni u nás u stolu a hned nám nabízejí také rybu. Jsme plní od večeře, ale kousek ochutnáváme. Je výborná. Kamarádi jsou dělníci pracující na zdejším muzeu. Po večeři se všemi ještě chvíli sedíme a diskutujeme. Jsme líní stavět po tmě stan a tak si bereme jen spacáky a ukládáme se v koutě kavárny na podlaze na koberci. A to i přes fakt, že se kolem potulují pouštní lišky, které tu kluci krmí zbytky od večeře. Prý nejsou nebezpečné... jen kradou boty. Nevím, jestli by si troufli na ty mé ;o)

Přes střechu z klacků pozorujeme nebe plné hvězd a za švitoření větru usínáme uprostřed pouště.

18.9.2014

Probudíme se a využíváme toho, že slunce teprve začíná svítit a opět vybíháme do areálu a kocháme se pískovými útvary a znovu fotíme to co jsme již fotili včera. Vracíme se kolem jedenácté a dopřáváme si pozdní snídaně. Až do odpoledne se jen tak poflakujeme ve stínu, dopisujeme deník a zpracováváme fotky.

Před večerem nás Abdul bere na procházku mimo značené stezky a ukazuje nám nové nálezy a nádhernou vyhlídku. Nachází a ukazuje nám několik žraločích zubů. Prý pokud se vyhodí do vzduchu a stihnete si něco přát než všechny dopadnou na zem, splní se to. Jasně, že jsme to museli prubnout... co když je to pravda ;o)

Potom bere služební tereňák a vyjíždí s námi na 2km vzdálenou náhorní planinu a ukazuje nám další krásná místa. Těsně před západem slunce se vracíme a my ještě na rychlo vyjíždíme nad kavárnu na místo pod stěnou, kde se kempuje a stavíme stan. Západ slunce už sledujeme z pohodlí křesílek a dopřáváme si studené koly. Ticho, krásné scenérie a jen my dva. Pecka! Po setmění, pozorujeme hvězdy a soutěžíme kdo zahlédne víc padajících. Nakonec je to remíza 3/3.

 

Oproti Port Saidu, je to najednou hrozná pohoda, kterou si užíváme. Máme radost ze všeho. Z toho, že jsme sem zvládli zajet s OKI, z krásy kolem nás, z ticha i z nebe zasypaného hvězdami.

Wadi Hitan, místo daleko od turisty přervaných resortů, navštíví ročně jen 1-2 tisíce návštěvníků. Převážně jsou to milovníci off roadu, archeologie a nebo ti, stejně jako my, co hledají něco jiného, neobvyklého. My jsme to tu našli. Je to místo izolované od okolního světa, které tím co nabízí vyniká svou jedinečností. Ať už to jsou 40 milionů let staré fosílie velryb uprostřed pouště, písečné "skály" a nebo jen fakt, že můžete být sami uprostřed téhle krásy. Wadi Hitan bylo v roce 2005 přidáno na seznam Unesco.

Egypt
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
Wadi Hitan
K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit