Svazijsko - zelené mini království

12.12.2014

Pohodu na hranicích umocňuje klid a liduprázdno. Jen co dostaneme štempl do pasu, vrhá se na nás dáma od vedle z celního. Nezajímá ji nic, jen musíme zaplatit silniční daň. Aspoň, že berou randy z JAR neb svazijskou měnou ještě nedisponujeme. Na dotaz zdali potřebuje karnet se netváří a tak s radostí, že jsme ušetřili jeden list jdeme k autu. Najednou za námi vybíhá nějaký asistent, "hej počkejte. Ještě musíte jít zpátky". "Máš potvrzený karnet?" ptá se mě v rohu sedící druhá celnice. "Ne nemám. Ptal jsem se a kolegyně chtěla jen zaplatit poplatek", popisuji stručně to co se událo před minutou o tři metry vedle. "Dej ho sem. Musíme ti ho potvrdit", natahuje ruku dáma v uniformě a moje radost z ušetřeného listu v karnetu je fuč. Madam chvilku kouká do karnetu jak když ho vidí poprvé. "Poslední část si utrhneš a necháš. Tu první mi potvrdíš", snažím se jí poradit. "Já vím, já vím", řekne sebevědomě madam a bum, prásk. Dvakrát bací razítkem do karnetu. "Hmm. Já vím, já vím. Ale tady to razítko je až pro výjezd ze země. Dala jsi ho na druhou stranu",  ukazuji prstem na místo kde mělo správně být její razítko. Vykulený a proviněný výraz a bum rychle dává razítko na správné místo. "No bezva. Ale teď mi ještě škrtni to špatné razítko a napiš, že jsi udělala chybu aby mě pak nejebali až pojedu ven ze země", nabádám ji preventivně. "To bude v pohodě. Neboj", ujišťuje mě madam. Trvám si ale na svém a tak škrtá původní razítko, píše pod něj chyba a přidává svůj autogram. 

Zajíždíme hned do prvního městečka co máme na cestě a spíše nám to připadá jak když jsme vjeli do nějakého resortu. Závora, všude záhonky s květinami, chodníčky, retardéry a domky co vypadají jak rekreační chatičky v upravených zahradách. V centru malá tržnice, supermarket a pumpa. Zjišťujeme ceny a jsme mile překvapeni více než přijatelnými cenami a širokou nabídkou zboží. Vybíráme tedy svazijskou hotovost z bankomatu a první drobné utrácím za grilované kuře na ulici. Je to zdejší pochoutka  a pochoutka to vážně je!

Následuje toulání po okolí a zjišťování informací. Je prima, že všichni mluví dobře anglicky a nejsou skoupý na informace. Dozvídáme se, že nejlepší místo v zemi, je údolí Ezulwini, poblíž hlavního města Mbabane. Ihned tam vyrážíme s několika krátkými zastávkami. V podvečer přijíždíme do nádherného údolí a nacházíme si doporučený kemp. Okolí je tu opravdu krásné. Zelené kopce nám spíše připomínají Alpy a tak u lehké večeře pozorujeme skrze koruny stromů nad kempem, zapadající slunce.

13.12.2014

Ráno vyrážíme na prohlídku okolí a vyhlášených tradic a tradičních řemesel, kterými se Svazijsko tolik pyšní. Jako první jdeme navštívit nedalekou vesničku, kde prý žijí původní domorodci a je zde možné spatřit domorodé obřady. Samozřejmě jako jinde i tady turismus z tradic udělal pouze divadlo pro turisty. "Ano můžete se jít podívat do vesnice, vstupné je stovka na osobu a s průvodcem projdete vesnici a můžete se podívat na život domorodců. Navíc v jedenáct a ve tři bude i taneční představení", hlásí nám slečna na recepci. Sama existence recepce dává najevo, že z tradičního už moc očekávat nelze. "A můžeme se tam jít podívat teď. Bez průvodce?" ptám se slečny, netoužící po davovém turismu. "No...", podívá se na hodinky, "teď tam ještě nikdo není. Musíte přijet později", oznamuje nám. "Aha, domorodci ještě nepřišli do práce", dostávám záchvat smíchu a rozhodujeme se o tuhle podívanou připravit. Určitě by to bylo hezké, alespoň co jsem viděl na fotkách, ale nějak už po tom teď netoužím.

Protože je chladněji tak nás napadá navštívit nedaleké horké prameny. Za živým plotem vedle parkoviště se koupe několik domorodců přímo v jezírku. Hned za nimi je hromada odpadků. "No to je hrůza. Podívej na ten bordel", hrozí se Kačka při pohledu na nepořádek. Naštěstí a nebo spíš bohužel, je zde uděláno termální koupaliště extra pro turisty. Je to vlastně venkovní bazén s čistým okolím a zázemím. Samozřejmě za poplatek. A do křoví s domorodci je turistům vstup zakázán. Kdyby tohle pravidlo určil běloch, bude to rasismus. Tady si to určili domorodci sami a nikomu to nevadí. Přijde mi to divné, až skoro hloupé. Nu což vyrážíme tedy do okolních hor, které jsou pořád stejné a nepodléhají poptávce a nabídce turismu.

Cestou si dopřáváme zdejší grilované kuře u silnice a na obrubníku si tak vychutnáváme náš dnešní oběd. Domorodci. Ti opravdový, nikoliv ti našňoření, z nás mají chvilku legraci a chvilku obdivují naší OKI. Z toho máme zase legraci my.

Návštěva řemeslné dílny kde se vyrábějí tradiční svíčky, obrázky, dřevěné figurky a nebo batika se nese v podobném duchu. Vše je načančáno a s platebními terminály připraveno pro turisty hledající ony tradice. Musím uznat, že to co zdejší vytvářejí je krásné. Chvilku i pozoruji jak se některé věci vyrábějí. Je to hezké pozorovat, mám to rád a obdivuji jejich zručnost.

Co nás uchvacuje úplně nejvíc jsou okolní kopce a údolí. Nádherné výhledy a množství lesů. Stavíme také uprostřed hvozdů v malé vesničce, kde se hraje zdejší fotbalová liga. Plocha připomínající víc pole či louku než fotbalové hřiště. Míč, se kterým bych z obavy otřesu mozku hlavičkovat rozhodně nechtěl, mi dávají vzpomenout na časy kdy jsme honili první "kožeňák" na škváře za sokolovnou.

"Ty jsi trenér?" ptám se chlápka nervózně přešlapujícího u lajny. "Jo, jo. Ti černí, to je můj tým", řekne pyšně a ukáže do pole. Nejdřív jsem vyprskl smíchy. Vždyť černí jsou oba týmy. Pak mi ale došlo, že myslí barvu jejich dresů. "Hrajete dobře, ale chtělo by to dát gól", komentuji výkon jeho týmu. Fakt hrají dobře, soupeře tlačí, ale ta koncovka. "No jsou dneska nějaký levý. Včera chlastali parchanti", říká nervózně, ale s úsměvem. Opět vyprsknu smíchy. "Tenhle problém musí řešit všichni trenéři", uklidňuji ho a sleduji další slibnou šanci.

14.12.2014

Je neděle a tak s příslibem menší dopravy míříme do nedalekého hlavního města Mbabane. Žije tu celkem asi deset tisíc lidí a je to příjemné mini městečko. Zdejší obchodníci nám nabízí čerstvou zeleninu, nabíječky na telefon a nebo trička s vtipným potiskem. I přes konání trhů a cyklistického závodu, je ve městě klid a pohoda. Po krátké obhlídce vyrážíme po vyhlídkové silnici směr Pig´s peak. Cestou přes zalesněné kopce a krásná údolí s nádhernými výhledy, které si užíváme. Zdejší krajina opravdu více působí jako ta naše evropská. Možná proto se nám tu tak líbí. Zelená barva a jehličnaté stromy na nás mají dobrý vliv. Užíváme si vyhlídky na přehrady a všudy přítomná panoramata.

Vysedávání v autě prokládáme občasnými vycházkami. Jednou vyběhneme na kopeček aby jsme měli ještě lepší výhled, jindy se jdeme podívat na domorodce a nebo skalní malby. Všude budíme pozornost a v nejedné vesničce se diví, že jsme k nim dojeli s osobním autem.

Večeře v podobě dalšího grilované kuřete si opět užíváme u silnice v malém přístřešku z proutí. Bavíme se opět tím jak domorodci kroutí hlavami nad mapou na kapotě a dohadují se, kde že to teď vlastně jsme. Nocleh si pak rozkládáme na malém parkovišti nedaleko kempu kde jsme do teď kempovali.

15.12.2014

Startujeme brzy, abychom se vyhnuli případné dopravní tlačenici a míříme do Pretorie, kde by podle všeho na nás mělo čekat nové pření sklo. Náš časový náskok však maří dopravní razie zdejší policie. Po dvacetiminutovém dohadování, že nechceme platit pokutu za rozbité sklo a že míříme do servisu k opravě si policajt vymýšlí, že nám tedy dá pokutu alespoň za neoriginální SPZ co máme vepředu. "Né, žádnou pokutu platit nebudu. Tohle je evropské auto. My máme SPZ jen vzadu. Já jsem si napsal druhou aby mě pořád všichni nestavěli", přicházím přesvědčivě s tvrzením, které nám již párkrát pomohlo. Policajt na mě chvíli zírá. "To jako fakt jo?" pořád nevěří. "No jasně! Přece bych ti nekecal", stojím si stále na svém. "Hmm, to jsem nevědě. Ok, tak šťastnou cestu", rozloučí se a já věřím, že to bylo naposledy co jsem si musel vymýšlet pohádku abych se vyhnul pokutě.

Svazijsko je krásná, fajnová a cenově přijatelná země. S ohledem na velikost je její nabídka o poznání omezenější. Malé parky s ne příliš velkým množstvím zvěře, tradice jenž se drží už jen kvůli turistům a několik opravdu krásných údolí a horských masívů. Svazijsko je pohodové, funkční a lidé jsou zde vřelí a přátelští. Je to prima místo pro milovníky výšlapů a pěkných výhledů. Rád bych napsal více, ale ono toho opravdu více není. Pokud se však už budete toulat v okolí, určitě zavítejte, za návštěvu stojí. Ta pohoda, žádný spěch a ty výhledy...