Thajsko 03 - zablokovaná krční páteř a boj s ruskými celníky

th
22. července 2016

 

8.7.2016

Letadlo se pomalu chystá na přistání v Bangkoku. Vedle Kačky sedí u okénka mladá thajka a evidentně má z přistání strach. Její přítel sedící před námi nadšeně fotí z okénka, zatím co slečna si hledá sáček na zvracení a zakrývá oči.
„Holka má strach, vezmi ji za ruku“, povídám Kačce a ta se okamžitě ujímá role utěšovatelky.
„Žuch, drnc!“ a letadlo už brzdí. Slečna drtící Kačky pravou ruku se začíná smát a děkuje Kačce za podporu. Už ani nevíme jaký to bylo, když jsme letěli poprvé.

Kupujeme si lístek do mrazáku co mu říkají autobus a uháníme do centra. Díky přítomnosti a funkčnosti wifi na jeho palubě si na rychlo zajišťujeme levné spaní na dnešní noc a současně čteme email od Ksenye, naší ruské agentky. Dotazuje se nás na Kačky váhu. Nesmíme totiž překročit nějaký váhový limit a prý se počítá úplně všechno. Tohle nám hlavy vážně neberou.

Hotel je hrůza hrůz a tak si hned po malém zakousnutí nezdravých dobrot na ulici hledáme nové ubytování na další dny, což se nám naštěstí brzy daří.
Dopřáváme si první masáž nohou v našem oblíbeném podniku, kde mají holky z našeho návratu neuvěřitelnou radost.
Výměna pár emailů s Ruskem a protože to naše hlavy fakt nepobírají, vzdáváme to a jdeme spát s vědomím, že to bude ještě legrace.

9.7.2016

Noc to nebyla hrozná, ale příšerná. Teplo jak v peci, ventilátor co skřípal tak, že jsme každou chvíli očekávali jeho přistání na naší posteli.
Alespoň ještě chvíli využíváme v recepci wifi, abychom napsali doplňující dotazy do Ruska a k polednímu se přemisťujeme do nového útočiště o dvě ulice dál.

Krosnu do kouta, naše těla pod studenou sprchu a rychle něco na zub. Potom zpátky na pokoj a pokus vykomunikovat s Vladivostokem co se bude dít.
Malá večeře, velká masáž a touha konečně se vyspat normálně na pokoji, kde místo ventilátoru bzučí pod stropem malý mrazáček.

10.7.2016

Ranní rituál. Kačka běží ulovit něco k snídani a já kontroluji emaily, polohu kontejneru a pohyb lodi.
Loď už pluje, kontejner však ne. Je to legrace, že v dnešní době se obrovské přepravní společnosti spoléhají na lidský faktor, jenž musí do systému zadávat aktualizace. Což se v tuhle chvíli nejspíš nestalo. Tedy doufáme.

Lehký oběd a ještě rychleji se roztápějící nanuk na obrubníku. Odpoledne se válíme na pokoji. Střídavě relaxujeme a nebo se pokoušíme o práci.
Z toho všeho nás na večer vyrušují Michal s Ditou, další český pár, který nám na dálku drží palce a nyní se s námi může potkat osobně.
Společně couráme po městě, vyprávíme si a skvěle bavíme se. Zasvěcujeme je do některých, námi již několikrát prověřených nabídek pouličních vývařoven a oni nám na oplátku prozrazují novinky z domoviny, které nám unikly.

Po pár společných hodinách se loučíme a zatím co oni si to směřují na hotel, my si jdeme dopřát další masáž.

11.7.2016

Ranní rituál a další dávka skvělých, ale totálně zmatečných informací. Neváhám a přes skype volám Ksenyi do Vladivostoku.
Ksenye má prima hlas, neskutečně roztomilou ruskou angličtinu a pořád se hihňá. Mám se začít bát?
Alespoň já jí dělám radost tím, že míchám ruštinu s angličtinou.

Stejně jako jsem se přestal v Africe holit, když nám rozbili přední okno, zakazuji si teď pití piva do doby, než zase budeme mít auto. Já vím, je to oběť a tak doufám, že to někdo tam nahoře ocení a nebude to trvat dlouho.
Sakra to byl ale hovězí nápad, zříci se toho zlatavého moku v místě kde je takový vedro. No aspoň, že tu mají levný nanuky a tak si na obrubníku dopřáváme další, rychle se roztékající cuc na kládě v čokoládě.

Aby té radosti nebylo málo, dopřáváme si ještě odpolední masáž nohou, následně film ve vychlazeném pokoji a odpolední relax v horizontální poloze.
Ven vyrážíme až když začíná být dýchatelno a to spíš jen z důvodu naplnit na ulici naše prázdné pupky.
Krátká procházka večerním a do noci blikajícím městem a mažeme na kutě.

12.7.2016

Ráno a náš rituál s kontrolou emailů, polohy kontejneru i lodě. Aktualizace zjevně nefunguje a nebo nám někdo kecá. Loď je již u břehů Vladivostoku a vykládá se.
Systém tvrdí, že kontejner stále leží v Koreji. Snažíme se věřit emailu z Ruska.

K jeho otevření a celní kontrole má dojít až ve čtvrtek. A tak OKI nebude dřív jak v pondělí k vyzvednutí. Nezbývá, než čekat.
Abych si to víc užíval, bolí od včerejší masáže neuvěřitelným způsobem krční páteř a od ní celá hlava. A do toho jsem si zakázal to pivo. Sakra to bude dlouhý čekání.

Dopřáváme si pohodu na pokoji u filmu, odpolední nanuk na zchlazení a večerní masáž. Já pro jistotu jen nohou.
Malý dlabanec u stánku od tety na ulici a u dalšího filmu usínáme.

13.7.2016

Ksenye nám potvrzuje, že je kontejner již v přístavu na zemi a čeká na zítřejší kontrolu. Na jednu stranu hurá, na druhou se začínáme děsit, neb požadavky před kontrolou nám k tomu dávají důvod.
Sepisujeme seznam všech věcí a jejich přibližnou váhu. Hrozná vopičárna. K tomu všelijaká prohlášení a fotíme kdejaké dokumenty. Jeden z dokumentů co chtějí poslat je i naše povinný ručení. Pozitivní je, že nám ho uznají ve Vladivostoku i když je mimo Evropu, na druhou stranu máme u sebe originál jen staré zelené karty a ta je propadlá. Naštěstí pro email se tohle dá lehce vyřešit.
Originál té aktuální si necháváme poslat do Vladivostoku. Díky Karle!

Zatím co já trpím s bolestmi hlavy, Kačka chytila nějakou rýmu a kašel. Jsme tu jak dva chcípáci. Ležíme na posteli, funíme a vzdycháme. Ale vášní to není.

Večer si nějak nemůžeme vybrat z nabídky pouličních prodejců a tak jdeme za zdravou výživou do Mekdona. Završujeme to nanukem na zlepšení nálady a samozřejmě masáží nohou.

14.7.2016

Nemůžeme dospat. Vstáváme už brzo a vyhlížíme email s informací o vykládce a celní kontrole. Jak na potvoru nám na pokoji přestává fungovat wifi a tak když potřebujeme internet, musíme dolů na recepci.
Do toho ta moje palice. Bolest až hrůza. Dobrovolně do sebe cpu prášky proti bolesti.

Informace žádné, bolest příšerná. Dokonce souhlasím a jdeme navštívit zdejší ambulanci. Po změření všeho možného mi doktorka sděluje, že se jedná o zánět krčního svalu.
Nabídku injekce však odmítám. Léky konzultujeme a vyrážíme s tím, že doplňujeme zásoby těch proti bolesti. Ještě že máme v autě několik balení.

Lehká večeře a zaleháváme. Snad ráno bude líp a nějaké dobré zprávy.

15.7.2016

Přišli nám fotky z celní kontroly. Celníci všechno z auta tahají ven a pečlivě převažují. Při pohledu na ty fotky mě sice přestává bolet hlava, ale asi mi z nich jebne.
V Rusku je totiž povoleno si přivést pouze třicet kilo vybavení na osobu. Sice o tomhle omezení víme, ale přijde nám jako totální nesmysl. Platit za každé kilo nad rámec čtyři EURa se nám rozhodně nechce.
Preventivně posílám do Ruska naše vyjádření a pro jistotu znovu volám Ksenyi a snažím se jí vysvětlit nesmyslnost toho všeho.
„Přeci je jedno jestli přivezu tunový auto a v něm tunu výbavy nebo tří tunový auto a v něm dvacet kilo výbavy“, snažím se na to jít logicky, což asi nepomůže, ale za zkoušku nic nedám.
Navíc vše přišlo v kontejneru nikoliv po silnici, kde se tenhle limit často kontroluje.

Na přetřes přicházejí také naše zamčené boxy, které by chtěli celníci rádi otevřít. Jinak než násilným přestřihnutím zámků to však nejde. A s tím nesouhlasíme.
Další telefonát, další emaily. Již přestávám být tolik v klidu a ve své komunikaci přiostřuji.
Zkrátka hranice musíš milovat a nebo nenávidět! Já jsem tak někde mezi.
„V těch boxech máme naše deníky, pár suvenýrů a například náhradní SIM karty do telefonů. Nic co by podléhalo jakýmkoliv restrikcím či celní proceduře. Pokud nemohu být fyzicky u kontroly samotné, nesouhlasím s tím, aby kdokoliv ty zámky přestřihnul. Pokud se tak stane, budu to považovat za zničení mého majetku… „ spouštím při telefonátu z ostra.
Ksenye si vše nechává poslat emailem a ten přeposílá jakožto můj požadavek celníků. No tak teď se asi začnou dít věci.

Jdeme dokoupit léky proti bolesti a pouštíme si film, abychom přišli na jiné myšlenky.
Večer nám náladu zlepšuje objevený gril s obřími špízy z hovězího masa. To je žrádlo! Jen by to chtělo pivo a to jsem si zakázal. Navíc Kačka drží basu a tak k tomu cucáme neslazenou colu.

16.7.2016

Malá snídaně a až do odpoledne se ukrýváme před venkovním žárem na pokoji. Odpočíváme, relaxujeme, dobíjíme baterky.
Večer nemůžeme odolat a dáváme si opět ten výborný špíz. Následná masáž chodidel je úžasná tečka z jinak nijakým dnem.

17.7.2016

Snídaně, lehce pracujeme na článcích a bavíme se nad zprávou, že se zvažuje či se nebude ještě jednou vážit, převážené vybavení v našem autě. Aby to nebylo málo, možná taky dojde naproti teroristickou kontrolu naší OKI.
Není totiž nic míň nápadného než si poslat do Ruska bombu v oranžové škodovce.

Odpolední film na pokoji pod mrazící klimatizací, večerní procházka a výborné kuřecí řízečky u naší oblíbené avšak nepravidelně dojíždějící trhovkyně.
Krátká procházka, masáž našich kopejtek a celý znavený z toho nic nedělání jdeme na kutě.

18.7.2016

Po snídani stále kontrolujeme emaily, které snad zamrzly. Prohlížíme si videa z otevírání OKI a jen žasneme nad tím, jak to dělají nesmyslně složitě. Auto, které je kufrem dozadu v kontejneru, krabici po krabici vyskládávají venku před kontejner. To jednomu hlava vážně nebere.

Po obědě dostáváme informaci, že zítra přijde definitivní vyjádření, jak že to s námi a s naší oranžádou bude. Nic jiného si nepřejete číst. Zítra, zítra, zítra… to čekání je nejhorší!

Snažíme se ochladit nanukem na obrubníku a abychom přišli na jiné myšlenky, necháváme si od jedné ze zdejších tet uplést náramek s nápisem BigTrip.CZ. Prima suvenýr na čekání tady.
Jako nejlepší medicína nám taky funguje špíz z hovězího, masáž chodidel a rozvrzaná postel.

19.7.2016

Koukám do emailu a znovu a znovu si to čtu. Inspekce uzavřena, můžete si přijet pro auto, poplatky za nadváhu vám byly odpuštěny.
„Štípni mě, že se mi to nezdá“, říkám Kačce a culím se na monitor. Že by přeci jen naše logika a ohrazení se zabralo? No uvidíme. Dokud nemáme auto ve své moci, není důvod k oslavě.

U jednoho strejdy na ulici za rohem nechávám tašku na foťák, aby mi opravil rozbitý zip. Prý se mám večer stavit.
Dáváme si nanuk, Kačka běhá po trzích a shání nějaké dárky pro kamarády a příbuzné, já si dávám pohodu v horizontální poloze.

Oprava zipu ještě není hotová. My ze strejdy ale jo. Ale ráno to už prý bude. On má snad kamarády v Rusku ne? Zítra, zítra, zítra… no uvidíme zítra.
Pro dnešek si na stejném grilu dopřáváme místo hovězího špízu vepřová žebírka a po nich další masáž chodidel. Takhle by se to čekání chvilku dalo vydržet.

20.7.2016

Začínáme shánět letenky. Samozřejmě jako na potvoru jsou ceny dvakrát tak vysoké jak obvykle. To by mě z toho jeblo. Čekáme na úplné vyčíslení ceny za vykládku a pomalu se začínáme těšit.

Kupuji letenky za nejlepší ceny, ale s několika přestupy. Bohužel ani po dvou hodinách nemáme potvrzení a tak společnost urgujeme.

Strejda přináší tašku od foťáku s opraveným zipem. Tedy přesněji řečeno on si myslí, že je to opraveno, ale hned na poprvé se zip rozjede a tak mu ji opět vracím, ať opraví to opravené.

Je poledne, máme letět o půlnoci a pořád nemáme žádné potvrzení. Protože se nám nechce čekat ve vedru na recepci, prodlužujeme si pobyt.
Přichází reakce od letecké společnosti. Prý potřebují vědět, zdali můžeme letět přes Čínu a zdali nepotřebujeme víza. Vše jim vysvětlujeme a čekáme na letenky.
Když se do dvou hodin nic neděje, voláme přes skype Lukášovi, jenž uhání pražskou filiálku řecké společnosti, kde pracují samé ukrajinky, které hovoří jen anglicky.
Protože s nimi není domluva, necháváme okamžitě zrušit letenky a musíme je neskutečně prudit, aby nám okamžitě poslali potvrzení o zrušení a vrácení peněz.
Po několika neúspěšných telefonátech se nám to nakonec daří a my sháníme nové letenky.

Konečně se daří koupit normální letenky, Ksenye potvrzuje definitivní odpuštění celních poplatků a vše prý proběhlo bez stříhání zámků. Vypadá to na lepší časy!
Jdeme si koupit něco malého, ale řádně nezdravého na zub. Pořádná masáž nohou a jdeme celý znavení chrnět. No byl zase den.

21.7.2016

Zpráva dne a fotka měsíce. OKI je venku z kontejneru a mimo přístav. To je ráno jako sen. K tomu faktura na částku, se kterou jsme počítali a navíc s možností zaplatit až na místě.
Aby té radosti nebylo málo, firma co nám zařizuje vykládku, si nás prý vyzvedne přímo na letišti a za OKI nás odveze. No paráda.

Ještě lepší ráno si způsobujeme snídaní ve francouzské pekárně. Dopřáváme si vynikající pečivo a ještě lepší kávu. To je ale krásný den! Ten život není zas tak špatnej.

Odpolední krátká procházka, konečně si vyzvedáváme opravenou tašku na foťák, loučíme se s holkama v masážním studiu, kam jsme pořád chodili, děláme pár fotek a relaxujeme.
Dokonce holky zavolaly moji oblíbenou masérku i když je nemocná aby loučení s námi neprošvihla. Daruji jí rybičku a ona blázen mi hned dává šátek a korálky pro štěstí až ji musím ukázňovat.
Dopřáváme si na rozloučenou ještě jednou masáž chodidel a já si jako suvenýr odnáším tyčku na reflexní masáž nohou. Žádná nová, hezky ta, se kterou mi masírovala chodidla.

Lehká večeře, film před spaním a necháváme si zdát něco moc krásného.

22.7.2016

Rychlá snídaně, rychlé balení a vyklízíme pokoj. Krosnu dáváme do úschovy na recepci a jdeme si naposledy užít rušné bangkokské ulice.
Pohodička v klimatizované kavárně, kde si v patře dopřáváme ledovou kávu a pozorujeme ruch na ulici. Povídáme si, hodnotíme a těšíme se na let.
Abychom nezapomněli, dáváme si naposledy k obědu rejži, která nám asi úplně chybět nebude.

Ještě poslední zastávka u našich masérek, kterým lepíme na světelnou reklamu naší samolepku. Sice jsme tady nebyli s OKI, ale to nevadí.

Autobusem na letiště to jde rychle, odbavení ještě rychleji a už sedíme na palubě letadla a těšíme se. Těšíme se tak jak už dlouho ne. Poslední přeprava vypadá být dobojována a před námi je dlouhá cesta domů.
Debatíme, dopřáváme si výborné oříšky od Korean Air a já si všímám, že servírka roznáší na požádání i tvrdý alkohol. Žádáme si tedy také, whisky a colu, s ledem.
Takhle si požádáme ještě několikrát a k tomu ty výborné oříšky. No je to pohoda. Příště budeme jenom lítat… a nebo uvidíme.

 

 

Dnes není co hodnotit. Tahle část nebyla o cestování, ale o čekání nebo spíš přečkávání a tvrdém vyjednávání o naší OKI.
Naštěstí to šlo poměrně dobře a tak už brzy budeme moci prohlásit, JE TO JÍZDA!!!

 

Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Vladivostok
Vladivostok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
Thajsko - Bangkok
K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit