USA 08 - Štědrý večer a Happy New Year!!!

us
3. ledna 2016

 

24.12.2015

Je půl jedné, když podle navigace v textovkách přijíždíme k Petrovi a Lucce před barák. Už je tedy vlastně štědrý den. Petr pro nás vybíhá, parkujeme OKI, poznáváme Lucku a okamžitě jsme vřele přivítáni v jejich domě.
"Co budete pít děcka?" pokládá Petr otázku a zároveň nám pomáhá s odpovědí.
"Jsme v Kalifornii a tak tu máme nějaké to kalifornské vínečko. Červené a nebo bílé?"
Volba padá na červené a do šesti do rána se této volby držíme. Během ochutnávání dalších a dalších vzorků si vášnivě vyprávíme o naší cestě a o jejich začátcích v USA.
Hned od začátku máme pocit, jak když se s oběma známe spoustu let. Jsou prima a možná si ani neuvědomují, jak moc pro nás jejich přijetí znamená.

Zatím co my vstáváme až k poledni, Petr musel v devět do práce. To mu nezávidíme.
"Petr je nezmar. Dá pár kafí a bude v pohodě", dělá si Lucka legraci na jeho adresu.  Dáváme sprchu a jdeme Lucce pomáhat s přípravami na večer. Po celé té době na cestě si to v kuchyni strašně moc užíváme. Chystáme cukroví, vyrábíme chlebíčky a pokračujeme ve vyprávění o nás o všech.

Odpoledne se konečně vrací Petr a tak pokračujeme společně v přípravách. Ke slovu se také dostává ze včera darovaný salát od Katky a Lukáše. Je vynikající, je úžasný a tak jej společnými silami baštíme.
Následně tvoříme vynikající a jedinečné chlebíčky, salát k večeři a také padá návrh na štrůdl.
"Tak co uděláme ten štrůdl? Já udělám těsto," burcuje jeho upečení Petr.
Nikdo mu v jeho iniciativě nebráníme a vítáme nového člena v týmu.
Petr však zkušeně sáhne do lednice a vytáhne již hotové listové těsto.
"No to si to dobře vymyslel", směje se Kačka.
"Když můžu pomůžu", řehtá se opět Petr a zvolává hlášku dne tohoto i všech dalších.

Detaily štědrovečerní večeře raději přeskočím. Je to žrádlo! A my jsme si to vykoupaní, v čistém oblečení co jsme vytáhli ze skrytých zásob, náramně užíváme.
Po vydatné baště a vynikajícím dezertu v podobě voňavého štrůdlu si pouštíme Sněženky a machři.
Ani jeden z nás to nedokouká až do konce. Petr odpadává v desáté minutě, těsně následován Luckou a my se poroučíme do postele o dalších deset minut později.
Usínáme v posteli, čistí a sytí, totálně spokojení. Opravdový štědrý večer, opravdové vánoce!

25.12.2015

"Ahoj děcka", zdraví nás při příchodu do kuchyně opět vysmátý Petr.
"Běžte se podívat ke krbu. Nechal jsem tam Santovi mléko a sušenky a vypadá to, že na vás nezapomněl", směruje nás Petr do rohu obýváku.
Nejprve si všímáme vzkazu pro Santu, misky s mlékem a sušenek. Docela se nám tenhle americký zvyk líbí. V zápětí nám ale padají brady a jsme uvedeni do rozpaků.
Dva balíčky s našimi jmény, značící, že i my jsme také byli na Santově seznamu.
"Vy jste blázni, to jste neměli. Vždyť mi pro vás nic nemáme", je Kačka celá dojatá.
Nevím co mám říct. To jsme vážně nečekali a jestli nám bylo trošku blbý k nim přijet na štědrý večer, tak teď nám to moc neulehčili.
"Ale prosím vás děcka, to je jen malá pozornost. Vždyť vy jste vánoční dárky pro nás ", směje se vysmátý Petr a my jsme totálně naměkko.
Navíc nám Petr podává malou obálku, ve které je přáníčko a třicet dolarů. Je od jednoho jeho známého, se kterým když se prý včera o nás a naší cestě bavil, tak nám tohle poslal se slovy, že si to všechno máme náramně užít.
Nemáme slov, jsme dojatí a jen po sobě s Kačkou nechápavě koukáme. Je nám strašně fajn, cítíme se náramně, ale zároveň je nám to takové blbé. Tak tohle jsou ty smíšené pocity.

Odpoledne jako malované a tak vyrážíme na malou procházku po okolí. Škrábeme se až na jeden z okolních hřebenů údolí, ve kterém leží městečko, kde Petr s Luckou žijí.
Městečko a golfové hřiště, které jím prochází máme jako na dlani a na druhé straně v dálce vidíme pilíře symbolu San Franciska, Golden Gate.

Jsme po večeři a vyrážíme o pár ulic dál, na návštěvu kamarádů Petra a Lucky k Dennisovi a Petře.
Ten dům je vlastně plný lidí. Nikoho neznáme, ale to tady nikomu nevadí, oni znají nás, z vyprávění od Petra.
Okamžitě jsme přijati jako členové rodiny, včetně Bobíka, jejich psa, který slyší pouze na české pokyny. Je krásné jak Dennis automaticky přepíná z angličtiny do krásné češtiny aby dal Bobíkovi příkaz.

Je to tu moc, moc, moc fajn! Debatíme, samozřejmě vyprávíme o naší cestě a bavíme všechny svými příhodami.

26.12.2015

Dnešní den je v naprosté pohodičce. Mlsání, povídání a celý den takové to sladké a nevinné nic nedělání. Všichni se náramně bavíme a prozrazujeme na sebe různé zajímavosti z našich životů. Je to náramná legrace a my S Petrem zjišťujeme, jak máme podobné zájmy a průšvihy z dětství.
"Čeče, ty by si mohl bejt můj brácha", řehtá se Petr po odvyprávění jednoho z dětských průšvihů.
"Ok, můžeme být pokrevní bratři", navrhuji ten návrh zpečetit.
"Tak jo, podám rybičku", směje se Petr a ukazuje na darovanou rybičku, která se pro tuhle chvíli stala vánoční ozdobou na jejich stromečku.

Je chvilku po večeři a tentokrát přichází na návštěvu Dennis s rodinou. Na obří televizi pouštíme některá videa z našich cest a opět všechny bavíme našimi zážitky.
Chvilku před půlnocí se s námi Dennis a jeho rodina loučí a my pokračujeme u lahvinky vína ve vyprávění zážitků z mládí.
"Ty hele brácho, vy jste fakt dobrý. To co děláte je šílený ale bomba", nepřestává Petr s komplimenty a chválou naší cesty.
"Co my? Vy jste dobrý. My jsme vyrazili na dva roky. Když se něco posere, můžeme jet domů a nic se neděje. Ale vy jste vyrazili do cizí země, bez peněz, bez jazyka. To chtělo kurva kuráž. Teď jste tady dvacet let, máte se dobře a žijete si ten svůj americkej sen. Vy jste dobrý", oponuji mu a uvědomuji si, kolik lidí mělo tu odvahu na to, změnit svůj život takhle radikálním způsobem.
My jsme proti nim jen pouhý turisti, co jedou tak nějak bezpečně, kolem zeměkoule.

27.12.2015

Zatím co si jde Petr s Luckou zasportovat na nedaleký tenisový kurt, my se vrháme na chvíli k našim strojům, obesíláme přepravní firmy a vyřizujeme potřebnou korespondenci.

Odpoledne je uvolněné a na večer pečeme obří kus šunky. Kačka je ve svém živlu a všichni se u toho náramně bavíme.

Večer trávíme hraním karet a opět výbornou zábavou.
Mohlo by se říct, "to jste teda cestovatelé!" Jenže my nejsme žádní cestovatelé. Tohle již dávno není cesta, tohle je jiná forma života a do života zkrátka patří zábava a posezení s přáteli.
Navíc jsme si všichni náramně sedli. Je to super, potkat na druhém konci světa lidi, se kterými si absolutně rozumíte a máte si pořád co říct.
Vše má svoje a naše cesta je právě dost o lidech, které potkáváme a o jejich životních příbězích.

28.12.2015

Dnes jsou naše nová rodina Lucka a Petr v práci. Ani my nezahálíme a tak pracujeme na kompijútrech jak o závod, když už máme stůl a solidnější připojení.
Ačkoliv je USA civilizovaná země, sehnat dopravu není úplně snadné. Na emaily skoro nikdo neodpovídá a tak se musí všichni obvolávat. Selekce firem a seznam těch akce schopných se zkracuje poměrně rychle.

"Na večer přijede zase Dennis s holkama a navíc přijede i Adrian. To je ten Čech co má autoservis. Když jsem mu řekl že je ve státech škodovka, musí tě prý vidět", oznamuje Petr plán dnešního večera.

Chvilku po večeři se plní dům lidmi a mezi nimi i Adrian, majitel servisu kde pracuje Dennis.
"No já se fakt poseru! Vy jste blázni. Já si dopisuju se Škodovkou a dlouho si přeju aby mi dali servisní práva a nebo rovnou prodej, ale pořád nic. Naposledy jsem tady opravoval škodovky ještě na začátku. Zejtra musíš přijet k nám na dílnu, mrkneme na to co potřebuješ", směje se na mě Adrian a kroutí hlavou nad videi, kde mu ukazuji co všechno má OKI již za sebou.
Naší dohodu ztvrzujeme přípitkem piva a celý večer všechny bavíme naším vyprávěním o cestě.

29.12.2015

Vyrážíme za Adrianem do jeho autoservisu. Slíbil nám pomoci sehnat správné mazivo a filtry pro naší oranžádu a připravit jí tak na další kontinent.
"Ukaž já s tím zajedu na dílnu", bere mi ihned Adrian klíčky a natěšený jako malý kluk sedá za volant naše speciálu. Ostatní se mu smějí, protože prý celé dopoledne jen vypráví jak dnes přijede škodovka.
OKI se hned zvedá na zvedáku a dostává první péči. Sepisujeme seznam dílů, které budeme potřebovat a Adrian ihned volá svému dodavateli, aby jsme vše dostali co nejdříve.
Kačka to chápe a tak si zatím dopisuje v kanceláři deník.

"Hele Dáša přijede o chlup později, tak jestli chceš tak si tady můžeš půjčit toho bavoráka a zajeď si někam na kafe", nabízí Adrian Kačce auto aby nemusela čekat, zatím co mi řádíme na dílně.
"Co? Cože? Ne, díky. Automat ještě dobrý, ale vždyť to tady neznám, kam bych jela? A hlavně jak bych se dostala zpátky", směje se Kačka a vzápětí i Adrian, jemuž nedošlo, že tady Kačka moc kaváren nezná.
Naštěstí netrvá dlouho a Dáša, Adrianova přítelkyně přijíždí a s Kačkou vyráží na dámské odpoledne.
Courají se po obchodech, okukují ovoce a zeleninu na trzích, procházejí se po městě a zajdou si na kávu. Zkrátka náročné holčičí odpoledne, plné povídání, řešení a zkoumání rozmanitých nabídek.
To my si v rytmu Kabátů už přebíráme filtry a oleje od dodavatele a jdeme na věc. Teda jdeme. Adrian jde. Je tak natěšený na škodovku, že mě nenechá vyměnit ani prasklou žárovičku.

"Skočíme na oběd? Na svíčkovou a plzeňský. Co říkáš?" navrhuje Adrian. Nebráním se. Stejně by to bylo k ničemu. Potkáváme se s holkama v české restauraci a my si po skoro roce a půl dáváme vynikající a poctivou svíčkovou. Točené plzeňské "plnotučné" je balzám pro tělo i duši.
Protože si holky nestihli za půl dne všechno říct a protože i OKI chceme dopřát trošku péče, loučíme se a zatím co holky jdou po svých, my se vracíme do dílny.

Máme hotovo. Já jsem spokojený, že máme nový olej a filtry, neb jsme již o pár kilometrů přetáhli servisní interval a na barvě oleje to začínalo být znát.
Adrian prověřuje dostupnost nového chladiče pro naší krásku, protože když už máme tu šanci, rozhodujeme se pro jeho výměnu dřív, než bude v Austrálii pozdě.
Chladič bude až zítra ráno a tak se s ohledem na čas domlouváme, že dnes přespíme u Adriana a Dáši.

Posezení při vínu a pivku u talíře plném dobrůtek si povídáme o životě v Americe. Musíme smeknout před každým, kdo měl ty koule a vyrazil sem bez ničeho. Jsme pyšní na to, že se stále považují za našince.

"Ty brďo mě se dnešek tak líbil. Né proto, že jsme byli každý jinde a od sebe, ale to courání po obchodech, ochutnávky, kafíčka a takový to... vždyť víš. Prostě krásný holčičí den!" sdílí se mnou nadšení z dnešního dne, před usnutím Kačka.
Ani jednomu nám to nedošlo, ale po dlouhé době jsme měli každý svůj program a byli jeden bez druhého. To už se nám dlouho nestalo.

30.12.2015

Holky jedou koupit krocana a my do dílny.
Chladič dorazil a je doslova jako nový. Je nový! Je krásný a OKI bude slušet!

Zatím co holky si u vaření probírají ta svá důležitá témata, nabízím Ardianovi svou pomoc při vyzvednutí a převezení jeho auto karavanu z parkoviště, kde ho musel nechat pro poruchu čerpadla.
Přijíždíme na parkoviště a Adrianovi se po chvilce daří karavan nastartovat přes náhradní čerpadlo, které si bere palivo z kanystru pod sedačkou spolujezdce. Zkrátka pokrok nezastavíš, aneb česká improvizace funguje i v Americe. Hurá vyrážíme.
Adrian se řítí se svým "árvíčkem" na dálnici a já jen následuji v postarším BMW, kterým jsme přijeli. Už tak dlouho jsem neřídil automat. To je legrace.
Všechno vypadá v pohodě, ale po pár kilometrech Adrian sjíždí z dálnice, hází výstražné blinkry a staví na krajnici. Pomalu parkuji před ním a jdu zjistit co se stalo.
"Nevím, mrcha přestala jet. Asi jak to nemá regulaci tak jsem to přechlastal", analyzuje Adrian nahlas.
Karavan se nám již nedaří nastartovat. Necháváme jej tedy u krajnice a vracíme se do dílny.
Bereme obrovskou dodávku, nějaké nářadí a jedeme za holkama na oběd.

Po vydatném obědě se vracíme ke karavanu. Ten si ale postavil hlavu a nechce svého majitele poslouchat. Adrian se tak rozhoduje pro nejrychlejší řešení a to je přivolání odtahovky. No jo, jenže tohle není dodávka, to je malý autobus a tak musíme pěknou chvilku čekat, než si pro nás přijede speciální tahač.

Po hodně nadějném počátku, několika pokusech, dvou hodinách čekání na tahač a konečném odtažení k dílně je karavan před dílnou. No byla to šichta a skoro nic jsme vlastně neudělali. Měli jsme ale s Adrianem dost prostoru si pokecat. Vyprávěl mi o svých začátcích a nebo o tom, jak má rád vůni benzínu, rychlé motorky a terénní auta.

Holky si dělají další den jen pro sebe a věnují se neodkladným a důležitým holčičím věcem.

O chloupek později než jsme plánovali a hlavně svým autem nás veze domů k Petrovi a Lucce, neb chladič jsme nestihli vyměnit a zítra je Silvestr. OKI si tak počká na dílně do nového roku.

 31.12.2015

Poslední den v roce a my se balíme. Tentokrát to máme ale o poznání jednodušší. Vejdeme se s pár maličkostmi do jedné tašky. Petr s Luckou toho mají o chlup více.
Jedeme s nimi na hory. Jedeme k jezeru Tahoe, kde mají všichni zarezervovanou chatu. I přes naše námitky, nesouhlasili a doslova si nás s sebou přibalili. My sice nebudeme lyžovat, ale slavit s nimi příchod nového roku prý musíme. Jedeme!

Cesta je prima. Sedím vzadu za sedačkou spolujezdce a pozoruji provoz kolem nás. Už dlouho jsem neseděl na sedačce vzadu. Je to jiný. Je to zajímavý.

Na chatu přijíždíme jako první a protože máme hlad, vyrážíme do jednoho z kasín na americkýho hamburgera. Detaily jako super křupavý hranolky, posypaný čerstvě nastrouhaným česnekem, vynikající a taky křupavá čerstvá zelenina či výtečná majonéza prostě přeskočím.
Zkrátka to co nám přinesli byl jedinečný kulinářský zážitek. Shodujeme se s Kačkou, že je to ten nejlepší burger ve státech za celou dobu co tu jsme. Ježiš to je žrádlo!

S nacpanými pupky se vracíme na chatu, kam už se sjíždí i ostatní. Dennis s rodinou, taky Táňa a hlavně Pepa, kterého jsme do teď neznali. No a protože je ten svět úplně prťavej, zjišťujeme, že je Pepa od nás ze severu Čech. Je z Benešova nad Ploučnicí. Zná sestru Kačky bejvalého nadřízeného a my jsme proti sobě hráli párkrát fotbal. No je tohle vůbec možný.

Kačka se na chvíli ztrácí s Luckou v pokoji a tam... nastává obměna a návrat jejího ženství. Lucka ji půjčuje šaty a zcela výjimečně se Kačka maluje rtěnkou.
Když Kačka přichází mezi nás všechny nahoru, tak všichni jen ztichneme v úžasu.
"Wau! To je kost", neubrání se Petr spontální reakci.
"Miss around the world", vysekává kompliment Dennis a všichni zvedáme z palců jedničky jak porota.
Nemůžu se Kačky vynadívat. Je taková jiná, krásnější, je to kus baby. Už jsem zapomněl jak moc ji to sluší, jak moc krásnou babu s sebou vezu. Je to kočka, ta moje Kačka.

Jak už to poslední den v roce bývá, všude je dostatek jídla, pití a taky legrace. Hrajeme totiž hromadně Black Jack. Naštěstí se hraje jen o virtuální peníze a tak všichni rozhazujeme dolarama jak o závod. O to větší je to psina. A ještě větší psina nastává, když se rozjede jako trest za prohru pomalování obličeje barvami od všech ostatních.
"No ty jsi teda zmalovanej", chechtá se mi Kačka a matlá mi barvu na čelo.
Takhle si vystačíme až těsně k půlnoci, kdy se na rychlo zapíná televize, abychom měli přesný čas a přichází odpočítávání.

1.1.2016

"... tři, dva, jedna... Happy New Year!!!" řveme všichni co nám síly stačí, vzduchem letí první špunt šampaňského a všichni si navzájem připíjíme a přejeme.
"Tak letos Kačenko. Letos si zase možná vytáhneš doma něco ze svého šatníku", ťukáme si s Kačkou.
"No a ty si konečně dáš pořádný český pivo", přeje mi pro změnu Kačka.
"A dáme si knedlíky", vykřikujeme současně a současně vybuchujeme smíchy, jak jsme sehraní a chybí nám totéž.

Nový rok hned po přípitku začínáme malou diskotékou a v zápětí další hrou, toho největšího hazardu a tak Dennis jako zkušený krupiér rozdává karty. Jedeme dál a bavíme se náramně.

Postupně se začínají vytrácet první, až nakonec kolem čtvrté zhasíná poslední žárovka a jde se letos definitivně a poprvé na kutě.

Ráno se posouvá až na dopoledne. Všichni se balí a chystají na sjezdovky. My máme relaxační den a tak jediné co máme v plánu je procházka po okolí.
"Hele tak jestli chceš, tak mi ho vezmeme s sebou ven", navrhuji Petře vyvenčení Bobíka.
Petra i Bobík jsou z mého návrhu nadšeni a tak se balíme taky a jdeme s kudrnatým ani pudlem ani maltézáčkem na procházku.
Venku je krásně, svítí sluníčko a my se couráme v mrazivém počasí po okolí s Bobíkem na vodítku a náramně si to užíváme.

Zatím co my už jsme dávno zpátky a rozmrzlí, ostatní se teprve zmrzlí vracejí z kopců.
"Neskočíme do whirpoolu?" navrhuje Petr. Skoro všichni jsou pro a tak hromadně vyrážíme do nedalekého vyhřívaného venkovního bazénu. To že s sebou máme i studené pivo asi psát nemusím. Pitný režim se zkrátka musí dodržovat.

Žádná velká změna oproti včerejšku. Black Jack měl obrovský úspěch a tak i dnes se bude v hazardu pokračovat. Navíc dorazil Adrian s Dášou a tak se hraje o velký, byť falešný prachy až do rána.
Průběžně si vyprávíme o všem a my zas a znovu posloucháme příběhy o začátcích tady v Americe. Musela to být nádherná i když nelehká doba. Měli bychom na to, sem takhle vyrazit? To už nikdy nezjistíme, ale znovu musíme přede všemi co to dokázali smeknout.

2.1.2016

"No a jak to uděláme s autem?" řeší Petr nápad s dnešním lyžováním.
"Tak já vás odvezu a pak pro vás někam přijedu. Žádnej problém", nabízím své řidičské služby.
Dohodnuto, dojednáno, vezu Petra s Luckou na kopec k lanovce.
Druhý řidič s podobným posláním je Dáša a tak jsme dnes za taxikáře.

Zatím co všichni brázdí zasněžené svahy nad jezerem, my s Kačkou a Dášou vyrážíme na jeho obhlídku a následnou kontrolu zdejšího kasína a městečka.
Mají to tu pěkné. Načančané středisko pro zimní i letní radovánky s dětmi i bez. Pro každého něco.
My si to couráme po městě, po zasněžené pláži a zase po městě, kecáme o kde čem, o všem a o ničem a užíváme si další pěkný den.

"Hele tak jsme ready. Přijeď pro nás ke spodní lanovce v centru města", volá mi Petr, že už mají dolyžováno.
Sedám do auta a vyrážím je vyzvednout. Cestou zpátky se dělá nezbytný nákup tekutého proviantu a hurá zpátky na chatu.
Ani dnešní večer to nešetříme. Neustáváme v hazardu ani v pravidelném doplňování tekutin. Jde nám to skvěle a opět se skvěle bavíme.
Ve chvíli kdy však Pepa přináší kartičky s vyfocenými obličeji co si člověk přidělá na nos, propuká absolutní a asi hodinu nekončící záchvat smíchu naprosto všech.
Taková pitomina, ale totálně nás všechny odbourává. Zarostlé ksichty na dámských tvářích jsou jedinečné a jeden, který překřtívám na hemeroid se stává hitem večera.
S totálně smíchem vyčerpanými bránicemi, jdeme spát až pozdě v noci.

3.1.2016

"Crrr, crrr!" zvoní mi mobil. Nemám náladu teď s nikým mluvit. Spím. Vypínám jej a znova bořím hlavu do polštáře. Vždyť je ještě tma.

"Kdo ti to volal prosím tě?" je Kačka zvědavá stejně jako já.
Zkoumám to číslo. Nepřijaté pražské číslo. Cože pražské? Na můj americký mobil? Vždyť mi ségra nemohla ani poslat esemesku. Zajímavé.
Kontroluji emaily a najednou čtu, "ráno jsem vám zkoušel volat na to vaše americké číslo, ale asi to nefungovalo. Jestli to bude možné, napište, zavolám znovu".
"To je z Český televize. Volali mi z Český televize. Zítra by nás chtěli na živo do vysílání Studia 6", třeštím oči na mail a dochází mi, že nám před vánocemi už nikdo neodepsal a tak jsme to vypustili z hlavy.
Rychle odepisuji na email a za chvíli my už moje "véčko" zvoní znova. Domlouvám se s Ivem na detailech a v hlavě už plánuji jak to uděláme. Časový posun totiž způsobuje, že živé vysílání v "čétéčku" zítra ráno, je pro nás už dneska v devět večer.

"No hele, my stejně chceme jet dřív tak vás vezmeme. Ať se někde neseknete v dopravě a neprošvihnete to", navrhuje pohotově Adrian a my se operativně přizpůsobujeme změnám a balíme.
Jak jsme řekli, tak činíme. Svištíme si to s Adrianem a Dášou "domů" s předstihem. V klidu si chystáme zázemí před vánočním stromečkem a přihlašujeme se na Skype.
Než dojde k našemu vstupu, stíhá se domů dopravit i Petr s Luckou a tak ještě chvilku debatíme.
Když nastává testovací volání, oba se poroučí vedle, aby nás nějak netentonoc.

"Jdeme na to", velím krátce a zvedám virtuální sluchátko. Jsme na živo v Český televizi, v ranním Studiu šest, první pracovní den v roce. Jaká to čest!
Osmi minutový přenos není postižen žádnou katastrofou. Zvládli jsme to. Třikrát hurá!
Jen co zavěsím, vyskakuje Petr z předsíně s telefonem v ruce a s pro něj tak typickým rozzářeným úsměvem.
"Ty krávo! To je hustý! Od nás z kuchyně volali dvě hvězdy do Český televize. Všechno jsem to nahrál na mobil."
Oba se na nás s Luckou vrhají, jak kdyby jsme právě vyhráli olympiádu a nám je zase jednou tak strašně krásně. Ani ne tak kvůli tý televizi. Jo to je fajn, ale ta jejich spontální radost, to je tak úžasný.
Jsou nám tak blízcí, jsou prostě naši!

"Co s načatým večerem děcka? Červený?" směje se Petr a tahá na malou oslavu prvního pracovního dne láhev z kalifornských vinic. No tomu se nedá odolat.

 

 

Jsme nadšení z Čechů v USA. Je jich tu strašně moc a drží pohromadě. Tedy aspoň většina z těch co jsme potkali. To se nám strašně moc líbí.

Slyšeli jsme již tolik zajímavých příběhů a i když se všichni shodují, že to tady není zcela ideální a že začátky jsou těžké, jsou všichni ve své podstatě úspěšní. Nepotkali jsme nikoho, komu by se to nepodařilo. Našli svůj "Americký sen".

Amerika je krásná a krutá zároveň. Nic není zadarmo. Amerika tě miluje, když jsi mladý, zdravý a produktivní. Pak, už nikoho nezajímáš pokud nemáš peníze.
Je to krutá a drsná realita světa, kde funguje opravdové tržní hospodářství, konkurence a to všechno co k tomu patří. Dobré i zlé.
Nenáleží mi to tady příliš pitvat neb jsem to na vlastní kůži nezažil, ale vycházím ze zkušeností a vyprávění všech těch, se kterými jsem se tu potkal a delší dobu na tohle téma rozprávěl.
Upřímně před všemi smekáme. Před jejich odvahou se sem vůbec vydat, zkusit to a nakonec žít v cizí zemi. Chce to pořádnou kuráž, píli a vytrvalost.
Jsme na všechny naše krajánky pyšní, za to že uspěli a jsou ukázkou české schopnosti, stejně tak, že ve většině případů nezapomínají na svůj původ.

 

USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California - San Francisco
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California/Nevada - Tahoe
USA - California - San Francisco
K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit