USA 10 - andělské Los Angeles, loučení s OKI a Amerikou

us
30. ledna 2016

 

20.1.2016

První ráno v Los Angeles, první ráno na Long Beach. Venku je krásně.
Vyrážíme do kavárny vedle v supermarketu abychom získali připojení a mohli zkontrolovat emaily. Připojení je zdarma a tak příliš nefunguje. Pokouším se upřesnit si trasu za našimi agenty a je to vážně na dlouho. Ten internet tady je fakt o nervy.
Nakonec se ale daří a dělám si pár poznámek jak se prokličkovat k Rigovi, jenž je náš favorit ze všech firem co jsme oslovili a Ivanovi, na kterého jsme dostali kontakt včera od Daniela.

První kancelář nacházíme poměrně snadno a rychle. Rigo nás vede do skladu a ukazuje nám, jak by měla být OKI naložena pomocí ještěrky a bez nastartování.
Je to firma specializující se na přepravu aut, což dokazují docela pěkné a ne zrovna levné modely stojící v hale. Cena přepravy je tak nějak dle našich představ a tak se ještě dotazujeme na pár maličkostí a necháváme si čas na rozmyšlenou.

Odbočku k Ivanovi poprvé úspěšně přejíždíme. Nemůžeme se všude trefit na poprvé.
Ivan je sympaťák a ihned se vyptává na naší cestu. Následně nás seznamuje s tím co všechno dělá a umí.
"No my teda posíláme kontejnery do Evropy, hlavně do Čech, ale naproti jsou dvě firmy co posílají do Austrálie. A ještě jedna mě napadá, ta je hned za rohem", vysvětluje Ivan a ujišťuje, že jsou to všechno spřízněné duše a že se nám u nich dostane té nejlepší péče.
Od slov, přechází rychle k činům a obvolává jednotlivé kanceláře, abychom dostali orientační ceny.
Ceny se pohybují o třetinu níže, než jsme dostali od Riga a dalších firem. Jsme nadšení, avšak s radováním jsme zdrženliví. Doptáváme se postupně ještě na vykládku a vše vypadá, že by to měli mít opravdu zmáknuté. No jak to je doopravdy, se stejně dozvíme až bude po všem.
"Je potřeba, aby jste si u celníků nechali vystavit potvrzení o tom, že je auto v USA a že jej chceme vyvést", upozorňuje Ivan na dokument, na který jsme se při vstupu do země jasně ptali a bylo nám řečeno, že nic takového neexistuje a nepotřebujeme.
To bude ještě legrace!

A taky že je. Hned po návratu vyrážíme na celnici, která je naštěstí jen dva bloky od našeho půjčeného bytu.
Ujímá se nás, od pohledu typický američan. Asiat s přísným pohledem, v neprůstřelné vestě a obrovským kvérem u pasu. Taková ta kancelářská postavička.
Pomalu a krok po kroku mu vysvětluji jak jsme se dostali s naším autem do USA, co plánujeme a co potřebujeme.
"To si měl dostat na hranicích", odsekává mě docela nekompromisně celník.
"Já jsem se na to ptal. Jasně a zřetelně jsem vysvětlil, že budeme auto z Los Angeles posílat lodí do Austrálie. Bylo mi stejně jasně řečeno, že nic nepotřebuji a že nic takového nevydávají", znovu ve zkratce popisuji epizodu z našeho přechodu.
Jasně že nezmiňuji to mexické pako, co na nás řvalo, místo toho aby si možná hledělo vystavení tak důležitého dokumentu, jakým toto potvrzení zjevně je.
"No tak to se budeš muset vrátit na hranice", konstatuje suše a bez mrknutí oka celník.
Nemám sílu s ním dnes bojovat. Navíc je půl páté, jemu za půl hodiny končí směna a už se určitě vidí pomalu doma.
"Dobrá, zítra přinesu všechny dokumenty co mám a ty mi poradíš, co a jak. Ok?", vzdávám první podání a lehce doufám, že zítra se nás ujme někdo jiný.

Cestou zpátky si děláme malou procházku směrem k plážím a moři s výhledem na slavnou Queen Mary, nepotopenou obdobu Titanicu, na kterou vidíme z kuchyně.
Nakoupíme něco málo k večeři a zatím co Kačka kuchtí, já zkouším plodit nový článek.

21.1.2016

Hned po snídani, plní energie se vrháme na celníky. Moje přání, jednat dnes s někým jiným nebylo vyslyšeno. Nu což, musíme na něj od lesa.
Začneme klasickými zdvořilostními frázemi a začínám mu na přepážku rovnat dokumenty, které by ho mohli zajímat.
"Tady je můj pas s vízem a datem vstupu do země. Můj český řidičák, můj mezinárodní řidičák a tohle je licence k autu, která potvrzuje, že jsem vlastník a kde je uvedena specifikace vozu", pokládám na přepážku malý techničák a tvářím se, že to jediný existují a platný dokument k autu.
Upustil jsem od pravdomluvného tvrzení o tom, že máme u nás taky velký techničák, protože by ho určitě chtěl.
"A pojištění máš?"
"Jo jasně mám", nenechávám se zaskočit, ani se nepodivuji nad tím, proč ho chce vidět zrovna celník.
"Potřebuji formulář sedmdesát pět nula jedna, abychom mohli auto naložit a odeslat do Austrálie", chci mu pomoci a nasměrovat jej, co že to potřebuji. Nejsem odborník, jen mi Ivan řekl, co přesně potřebujeme.
"Já vím co potřebuješ!", skoro mě okřikne celník.
"Ty jsi z Austrálie?", ptá se mě celník a já se nesnažím hledat logiku. Beru to jako kompliment, že mám asi fakt dobrou angličtinu. Což teda vážně nemám.
"Ne my jsme z Čech. Z Evropy. S tím autem jedeme kolem světa. Jeli jsme z Evropy do Afriky..." snažím se mu lehce nastínit jak se tady OKI objevila.
"Cože, vy jste jeli do Afriky?" třeští celník v úžasu oči.
"Jo, jo a pak jsme ho poslali do Jižní Ameriky a přes Střední a Mexiko, jsme přijeli sem k vám. No a teď pokračujeme do Austrálie".
Už se na nás nemračí. Kroutí hlavou a culí se, ledy jsou prolomeny. Bere si všechny dokumenty a jde si sednout ke svému stolu. My si jdeme sednout do kouta a čekáme.
Ubíhá deset minut a mávnutím ruky nás celník přivolává zpět k okénku.
Kontroluji vyplněný formulář a svým podpisem potvrzuji, že jsem osobně převzal to krásné potvrzení se stopadesátišesti vykřičníky a upozorněními, že smíme auto pouze vyvést ze země a ne jej tady registrovat. Legrační.
"Nemáš nějakou fotku toho vašeho auta?" ukazuje mi celník na foťák.
"Ale jo jasně", ukazujeme mu pár fotek a z původně přísného a protivného celníka je kamarád.
Vyptává se na detaily našeho plánu během přepravy auta a my se tak dozvídáme, že je původem Vietnamec a jmenuje se Ta.
S úsměvem, zamáváním a s potřebným papírem v ruce se loučíme a vracíme se do bytu.

Po obědě vyrážíme na výlet směr Santa Monica a Malibu Beach. Bohužel chytáme dopravní špičku a to vážně není žádná romantika. Otáčíme se a jedeme zpět. Necháváme průzkum této části světa na později.

Zabíhám na recepci Travel Lodge přes ulici s počítačem a dotazem, nemohu li na chvíli použít jejich wifi. Je tu ten samý recepční, co nám dovolit tady první noc parkovat a tak ani teď nemám problém a prozrazuje mi heslo. Rychlá kontrola emailů a zpět na byt.
Máme heslo, máme wifi a tak můžeme úřadovat z pohodlí kuchyně.

22.1.2016

Je hnusně. Oblačno, vypadá to, že každou chvíli začnou padat embéčka. A nebo aspoň trakaře.
Naštěstí připojení jakž takž funguje a tak se můžeme věnovat nezbytným kancelářským činnostem.

Dobrou půlhodinku si přes skype voláme s Petrem, v jehož bytě nyní vegetíme. Vedle mnoha jiných míst, nám dává doporučení na vyhlídku ze střechy domu.
Hned jak zavěsíme pomyslné sluchátko, jdeme na inspekci  a Petr nepřeháněl. Výhled ze střechy je boží. Určitě si sem musíme skočit ještě jednou.

Zatím co Kačka se nemůže nabažit kuchyní a tvoří oběd a večeři na dnešní den, já zpracovávám daňové přiznání pro ségru. Zkrátka moje ségra má prima bráchu!

Volným tempem si to šineme nočním Long Beach k Danielovi, který nás pozval k sobě domů na večeři. Návštěvu začínáme prohlídkou domu, který se od těch ostatních výrazně liší a to tím, že jsou zde byty vystavěné v industriálním stylu. Celý dům tak vlastně vypadá jako obydlená průmyslová budova.
Poznáváme Daniela manželku Janu a jejich malého Damiánka, který mě hned v úvodu spoutá svými dětskými policejními pouty.
U výborné večeře a stejně dobrého vína si společně povídáme celý večer a domů vyrážíme až pár hodin po půlnoci.

23.1.2016

Je poledne, čas oběda. My už jsme ale po a vyrážíme s OKI na výlet do nedaleké Santa Monica, kde končí slavná Route 66.
Bohužel v Santa Monice není zrovna ideální počasí a tak se rozhodujeme změnit plán a vyrážíme po "šedesát šestce" do nedalekého a o nic méně slavného Beverly Hills a Hollywoodu.

"Ahoj, vy jste z Čech?" ptá se z okénka auta čekajícího na zelenou vedle nás vlasatý sympaťák.
"Jo, jo jsme Češi."
"No to je super. Já jsem původem z Francie, ale mám spoustu českých kamarádů. Kam jedete?"
"Chceme někam pod kopec s nápisem Hollywood. Udělat si fotku s autem."
"Ok, tak se zařaďte za mě, já vás tam navedu", nabízí nám automaticky doprovod a protože je už na semaforu zelená, řadíme se za jeho obrovskou černou káru a sledujeme jej.
"Bohužel nemám dost času jet s vámi až na nahoru, ale tady po té silnici už to trefíte. Nahoře na křížovatce bude zákaz vjezdu a značka jen pro rezidenty. Normálně to projeďte, jezdí tam každej", dává nám vlasatý sympaťák tip, loučí se a za mávání celé posádky auta se s námi loučí.
Jak řekl, tak činíme. Projíždíme zákazem až nahoru na horu, kde už to dál nejde. Už ani nemusí. To je přesně super místo na focení.
Skáčeme z auta a zvěčňujeme sebe i naší krásku pod slavným nápisem Hollywood.

Nafoceno, pokoukáno a valíme dolů. Po chvilce úspěšně hledáme místo na parkování zdarma na dvě hodinky.
Vyrážíme na Hollywood bulvár a nejslavnější chodník světa posypaný rudými hvězdami všech těch, kteří udělali díru do světa show byznysu.
Dvě hodinky utíkají jako voda a tak se vracíme k autu a přesouváme se do Beverly Hills.
"Kde se dá v Beverly Hills nejlíp nakupovat? To vím přesně, Rodeo drive puso!"  paroduje Kačka slavnou scénku z Pretty Woman.  Já zatím hledám místo na parkování. Máme štěstí. Někdo odjel o rovných padesát minut dříve od zaplaceného parkometru a tak máme skoro hodinku na prohlídku této slavné a značkovými obchody narvané ulice.
Rychlá procházka, rychlé pokoukání se na z filmu známá místa a načančané obchody.
"Už je pozdě, není dobrý světlo. Musíme přijet ještě jednou a dát si na to víc času",  hodnotím dnešní nedostatečný časový limit a Kačka září štěstím. Je to ženská, má to ráda.

Vracíme se k autu a z dálky vidíme, jak nám nechává někdo lístek za stěračem. Na dálku bliknu centrálem abych na nás upozornil a pak, světe div se, Češi.
Další Češi na cestě by nebyla až taková zajímavost, jako fakt, že maminka od kluka co nám dával za stěrač vzkaz, jezdí každé léto do Mikulášovic, odkud pochází Kačka.
No jak je ten svět malej!

Přijíždíme do Santa Monica už za tmy. Nacházíme parkování a jdeme hledat onen slavný konec Route 66. Na silnici jako takové totiž nic není. Zkrátka přijede k pobřeží a tam se kolmo napojí na jinou. Konec, tečka, nikde nic. Žádná zmínka o konci legendy mezi silnicemi.
O kousek dál, však na její počest udělali na mole ceduli, která to má vynahrazovat. Nevynahrazuje. Ani náhodou. Pro nás motoristicky nakažené je to malinké zklamání a pro slavnou Route 66 je to trošku neúcta.
Co se dá dělat. Zkrátka tak to je. Povinné foto pod cedulí, pokoukání se po turistických atrakcích, které z mola dělají lidmi přervanou promenádu a vracíme se "domů".

24.1.2016

Venku je ažúro. Nebe jako vymetené a sluníčko se směje na celou Ameriku.
V duchu mého včerejšího slibu, znovu vyrážíme do Beverly Hills na slavnou Rodeo Drive.

Nejdříve si ne příliš dlouhou, ale o to víc slavnou ulici projíždíme. OKI se mezi nablýskanými sporťáky s děravými výfuky necejtí vůbec špatně. Naopak.
Na semaforu se vedle nás staví borec v naleštěném červeném Lamborghini a neustále vytáčí motor na prázdno. A protože si dělám legraci pořád a ze všeho, udělám to samé a prošlápnu plyn a vytočím motor do vyšších obrátek. Zatím co Lambo má výfuk sportovně naladěný, u nás se projevují díry a lehce to zadrnčí, protože je někde povolený.
Borec v Lambu, ve značkovým sáčku, se na nás podívá přes svý značkový brýle a jen se tak ušklíbne.
"Race? Dáme závod?" zakřičím na něj.
Borec si ještě jednou prohlíží naše auto a já to umocňuji dalším protočením motoru.
"Až jindy", zubí se na nás borec a vzdává to ještě před tím než padne zelená.

Protože je neděle, je parkování v centru zdarma. Užíváme si luxusního počasí a načančané krásy. No dobře, užívá si to hlavně Kačka a já funguji jako fotograf. Zatím co Kačka zkoumá nejnovější modely kabelek, značek o kterých nemám šajn, kochám se naleštěnými bouráky projíždějící ulicí nahoru a dolů.

Následuje projížďka a kochání se obydlenou částí, plnou krásných domů a vilek.
Jo tady nebydlí žádní chudáci.
Protože je fakt krásně a není to daleko, vyrážíme ještě jednou na Hollywood bulvár. Všude mraky lidí, mraky obchodů, mraky všeho a Shrek.

Stažená okénka, z okének vostré lokty a z rádia vypalovačky. Tak jako to tu má každý. Posloucháme taneční hudbu tak nahlas, až nám drnčí dveře a zas je to tady. Patří nám svět!
Jedeme bomby, jedeme na Malibu Beach!

Pozdě odpoledne se vracíme zpátky na Long Beach. Hudbu jsme lehce ztlumili, ale ten svět co je tak mrňavěj, že by ho jeden klidně objel ve Škodovce, nám pořád patří.
Ještě je světlo a tak se zajíždíme podívat ke slavné Queen Mary na kterou koukáme z okna kuchyně.
"Nazdárek, co děláte?" volá nám Dan.
"Ale, konečně máme ponorku. Našli jsme ji", dělám si legraci a vážně fotím ponorku, parkující vedle Queen Mary.
"Co plánujete na večer? Nechcete se stavit. Na panáčka whisky?"
To se přeci neodmítá. A tak potvrzujeme naší účast a vyrážíme pomalu zpátky a k Danovi na degustaci.

25.1.2016

Telefon s Ivanem, email od Gina a máme rozhodnuto. Dostali jsme tak super nabídku na přepravu, že ji nemůžeme odmítnout. Navíc je Ivan naším garantem, že vše bude tak jak řekli. Bereme.

Pomalu tak začínáme balit věci, které s námi poletí a které poplují s OKI. Postupně běháme do auta a z auta. Při jedné takové donášce k autu na nás promlouvá řidič auta stojícího za námi.
"Ahoj! Jak jste sem dostali Škodovku?"
Češi, no to mě podrž. Navíc mají byt ve stejném domě, jako teď bydlíme my a aby to nebylo málo, je to další Petr!
Dáváme se do řeči, ve zkratce vyprávíme o cestě, vyměňujeme si telefony a domlouváme se na dalším setkání.

Odpoledne a my jedeme za Ivanem a Ginem, předat jim dokumenty od OKI, potřebné pro její přepravu do Austrálie.
Cestou zpátky děláme průzkum firem, které se zaměřují na detailní mytí a kompletní vydrbání aut.
"Vy jste z Čech? No to mě podrž! Já jsem jednou řídil v Mexiku Škoda Fabia. Moc super auto! A taky znám tu, no tu vaši tenistku... Kvitová... a Berdych, moc dobrý", řehtá se na nás jeden Mexičan a chce se s námi fotit. My máme radost z toho co všechno o Čechách ví.

Přijíždíme před dům a s nadšením parkujeme na volném místě přímo pod našimi okny. No super!
Kačka dělá k večeři guláš a já vybírám film, který si po večeři pustíme.

26.1.2016

Máme za stěračem lístek. Že by zase nějaký fanoušek? Ne, auto vedle má taky za stěračem lístek.
Sakra, to je určitě pokuta. No jo, vždyť v noci bylo čištění ulice. Doprdele já na to zapomněl. Proto bylo večer místo na parkování přímo pod okny. Kurňa!
Jdu dolů k autu a je to tak. Máme tam pozdrav za padesát dolarů. Pozorně si jej čtu a nemohu se ubránit smíchu. Nejsou tu na nás připravený. Model auta - ostatní, SPZ jim scaner nenačetl a tak je tam opsané VIN a protože nemají nikde naší SPZ zanešenou, máme jako adresu Kalifornii.
Datum splatnosti je po datu našeho odjezdu, takže asi vím co s pokutou udělám. Schovám si ji do sbírky kuriozit. Přeci jen, už sem s OKI nejspíš nepřijedu a tak mě těžko čeká nějaký postih.

Dopoledne zasvěcujeme shánění letenek. Kombinujeme, počítáme, hledáme a plánujeme návaznosti.
Kačka se jde projít a ještě si trošku užít Long Beach a já se pokouším připravit podklady i pro svoje daňový přiznání. Fakt zábava.

Na večer si kupujeme láhev whisky v akci. U nás by ta flaška stála dvakrát tolik a nějak jsme dnes dostali chuť na panáka.
Nalejváme si drink a zasedáme ke koupi letenek. Vybíráme ten nejlevnější let do Kambodži.
Sice to bude trvat déle, budeme mít dva přestupy, ale ta cena je úplně super.

27.1.2016

"Máme všechno?" ptám se Kačky, odnášejíc poslední věci do auta.
"To poznáme až nám to bude chybět", dělá si Kačka srandičky a přitom sama doufá, že jsme si nic sbalit nezapomněli.

Vyrážíme do vytipované firmy specializující se mytí aut. Protože samozřejmě máme trošku jiné požadavky než je standardní nabídka, musíme se domluvit přímo s manažerem. Když však vidí auto a vysvětlíme mu proč jsou naše požadavky tak speciální, dostáváme extra péči a dokonce se nechává usmlouvat i na normální cenu.
K OKI přibíhají dva mlaďasové a už jim popisujeme a ukazujeme na co se mají zaměřit. Vysavačem drbou koberečky a všechna zákoutí pod sedačkami. Následuje vyfoukávání prachu vzduchem z ventilace topení, kýble s pěnou a pečlivě drbou interiér.
Dveře celé od pěny a čištění spár kartáčkem, pucování dveřních gum, leštění palubky a všech odkládacích schránek. Dávají si opravdu záležet a tak za hodinku vypadá OKI jako úplně nové auto.

Přejíždíme o pár bloků dál na myčku, kde si za pár drobných můžeme sami auto dočistit. OKI se tak dostává další vysávání kufru, umývání pěnou zvenčí, zespod, v motoru a především kola a podběhy.
Zatím co Kačka leští všechny ty sexy křivky co OKI má, já šroubovákem na svém mikováckém zavíracím noži dloubu poslední kamínky z pneumatik.
Moc u toho nemluvíme a jen drbeme.
Asi z nervozity, že se budeme dnes s OKI loučit a budeme ji muset předat i s klíčky dostávám sračku a musím několikrát zaběhnou do vedlejší pizzérie. Ještě začnu být na starý kolena trémař. Ach jo.

"Tak jsme tady", volám Ginovi mobilem. Gino přichází ještě s dvěma kolegy. Ukazujeme jim vydrbanou OKI, co vše v ní necháváme a vznášíme požadavek, aby nikdo auto nestartoval.
Kluci okamžitě lepí na přední sklo lísteček aby se o to nikdo nepokoušel a já zamykám centrál, vypínám baterku a předávám náhradní klíče Supermanovi. Jasně že to není pravej Superman. Je to jen jeden z Ginových zaměstnanců s kšiltovkou a na ní supermanovo "S".
"To je poprvé, co někomu dáváme klíče od auta. Dávejte mi na ní pozor. Moje auto má větší hodnotu, než to všechno tady u vás na hale", upozorňuji Gina, že je pro nás OKI vším.
"Neboj, dostane se jí maximální péče jako všem ostatním."
"Dejte jí té péče víc. Zaslouží si to. Je to moje bejby", ujasňujeme si s Ginem. Poslední fotka a jdeme na autobus, který nás veze až na Long Beach. Ani cestou zpátky toho moc nenamluvíme.

Večerní pozvání od Dana na burgera a točené pivo je ten nejlepší balzám na náš lehce zkroušený stav.
Dan je skvělý společník a tak s ním, s Janou a s malým Damiánkem hezky prokecáme celý večer.

28.1.2016

Pracujeme až se z nás kouří. Auto nemáme, takže na výlet už nemáme čím jet a tak makáme.
Hledáme ubytování v Kambodže a plánujeme co vše tam chceme vidět.

Odpoledne si užíváme pohodu a procházku po pláži s pohledem na věžáky v načervenalém svitu západu slunce.
Dan se rozhodl, že musíme vidět Queen Marry i ze vnitř a tak volá, že se máme stavit pro lístky které nám koupil.
Stavujeme se pro lístky a u láhve červeného si s ním a jeho dalším synem Jonathanem opět dlouze povídáme. Dnes však ne tak dlouze jako jindy, neboť máme domluvenou návštěvu u Petra a Markéty, novým českých kamarádů, jenž jsme potkali u auta a mají byt u nás v domě.

Sbíháme jen o tři patra níž a jdeme na návštěvu k Petrovi a Markétě. Holky se věnují degustaci vína a my s Petrem testujeme výrobky pivní.
Jak už to bývá, my vyprávíme o nás a o cestě a na oplátku se dozvídáme o jejich cestě do Ameriky, o začátcích a plánech. Oba jsou strašně moc fajn a tak si s nimi vyprávíme až do půl třetí ráno.
Kdyby nemuseli ráno do práce, sedíme tam možná ještě teď.

29.1.2016

Krátký přesun na autobusovou zastávku, chvilka pozorování povalujících se bezdomovců a už si to bezplatným busem valíme ke Queen Marry.
Vedle prohlídky samotné, máme navíc jako bonus strašidelnou prohlídku o tom, jak a kolik lidí na lodi zemřelo či zmizelo.
Jo je to lehce morbidní, lehce šaškárna, ale musí se uznat, že to mají zmáknuté perfektně. Hororové zvuky, falešné pavučiny, občas nějaké to šplouchnutí vody na nás. Je to spíš legrace.
Finální inscenace zatékání vody do podpalubí je excelentní a trošku pár lidí podezříváme z toho, že tomu fakt uvěřili.

Následně si užíváme prohlídku celé lodi v naší režii. Přední paluba, zadní paluba, horní paluba, můstek a na závěr samozřejmě i strojovna. Úžasná pokoukaná a velké díky Danielovi za tenhle dárek.

Cestou zpátky si výlet zpestřujeme o návštěvu přístaviště a pak volným tempem couráme po pobřeží domů. Lehký oběd a válení se na gauči. To je pohoda, to už jsme dlouho nezažili.

Ani dnešní večer netrávíme sami. Dan s několika svými českými kamarády mají sraz v jedné sushi restauraci a tak jsme dostali také pozvání.
Výborné sushi, bereme jako určitou symboliku, protože první mezipřistání cestou do Kambodži, máme v Tokyu.
Následuje přesun celé skupiny k Danovi domů, kde pokračujeme v zábavě a povídání si o naší cestě a životě tady v USA.
Jo asi je to už nuda, ale když ona ta naše cesta pořád všechny tak nějak zajímá a nás na druhou stranu zajímají příběhy těch ostatních. Z toho vyplívá, že si to ještě párkrát přečtete.

30.1.2016

Výjimečně vstáváme na budíka. Odlétáme. Dopisujeme poslední řádky z kapitoly Střední a Severní Amerika. Je to tak. Čas letí jako blázen a my míříme dál.
Balíme svých pár švestek a scházíme dolů k Petrovi a Markétě, kteří se nabídli, že nás odvezou na letiště.
Cestou se stavujeme za Danielem ve fitku, vracíme mu klíče od bytu a seznamujeme ho s Petrem a Markétou.
Následně vyrážíme na poslední a tak typickou americkou snídani do jedné z vyhlášených snídaňových restaurací.

Cestou na letiště si povídáme a tak to rychle odsejpá. Petr s Markétou jdou s námi na odbavení a pak přichází ten okamžik. Loučení. Nesnáším loučení!
I když jsme se s Petrem a Markétou stihli potkat jen párkrát, padli jsme si do oka. Jsou to moc prima lidi. Poslední společná fotka a my dostáváme další obálku s přáníčkem. Loučíme se a zatím co oni se vrací k autu a zpět ke svému životu, my probíháme bezpečnostními rámy a kráčíme letištní halou za další cestou.
Dopřáváme si posledního symbolického Starbucka a zatím co já rozesílám esemesky všem americký kamarádům, Kačka otvírá přáníčko od Petra a Markéty.
No a co myslíte. Jo přesně tak. Krásné přáníčko a pár zelených amerických prezidentů navíc.
"To snad není možný. Mě z nich picne!" zírám s otevřenou pusou na balík bankovek, který Kačka drží v ruce.
Ještě několik telefonátů, spousta děkovacích textovek a poslední komunikace s novými i starými americkými kamarády.

Všem Vám strašně moc děkujeme, bylo pro nás ctí vás potkat, poznat a mnoho toho zažít.
Ameriko a Vy všichni mějte se fajn, my jedeme dál.
Děkujeme za všechno!!!

 

 

 

Co napsat závěrem? USA je prostě Amerika. Není to dokonalá země, jako asi žádná na světě.
Rozhodně je to země možností a země, která je opravdu bohatá. Najdete zde všechno. Bohatství přírodní, ukryté v národních parcích, něco málo z tradic, ale i to bohatství ekonomické.
Je to země obrovská a země mnoha tváří.
USA je země pravidel. Dobrých i těch, které našinec hůře chápe, ale všechna se tu dodržují. A právě proto je to také země bezpečná. Dle našeho názoru je to i země svobodná a civilizovaná.
Nemyslíme si, že by procento hlupáku bylo vyšší než kdekoliv jinde. Vola potkáte všude. My jsme rozhodně více potkávali lidi pohodové, přátelské, ochotné pomoci a inteligentní.

V USA je spoustu věcí jinak a má to tu své mouchy, ale pokud přijedete jen "na návštěvu", spíše se vás to týkat nebude.
Nám se v USA rozhodně líbilo a víme, že jsme tady nebyli naposledy. Vedle toho, že chceme navštívit  ještě některá další místa, jiná ještě jednou, chceme také navštívit všechny staré i nové kamarády, které jsme si tu vytvořili.

Asi nejvýstižnější však zůstává, že ať jsou Spojené státy americké jakékoliv,
jsou především země plná symbolů!

 

 

USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Santa Monica
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Beverly Hills
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Hollywood
USA - California - Malibu
USA - California - Malibu
USA - California - Malibu
USA - California - Malibu
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
USA - California - Los Angeles
K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit