Chorvatsko 1 - Dubrovník - předražený chorvatský klenot

15.7.2017

Cesta utíká rychle prázdnou silnicí, která zlehka kličkuju až se přiblíží k moři. Jedeme v poklidu, když se před námi po pár kilometrech objeví vyhlídka na Dubrovník.
Okamžitě otáčíme a odbočujeme na parkoviště, z kterého je jedinečný výhled na červené střechy Starého Dubrovníku v dáli. Už tenhle pohled jasně dokazuje, že Dubrovník není vychvalován náhodou. Chvilku se jen tak kocháme krásným pohledem, příjemně teplý ranní vítr nás ovívá a my pořizujeme první fotky.

Natěšeni skáčeme do auta a jedeme do centra. Teprve se probouzející město je poloprázdné a tak si jej v klidu projíždíme. Naše představa o tom najít bezplatné parkování byla naivní. Hodně naivní. Míst k parkování je málo a když tak nejsou rozhodně levná. Ani veřejná parkoviště nejsou pro nás řešením a tak se vracíme zpátky nad město, na hlavní silnici, podél které to vypadalo na větší šance.
A opravdu. Podél hlavní se dá bezplatně parkovat, jen to budeme mít po schodech o trošku dál. Ale aspoň uděláme něco pro své zdraví a ušetříme hodně z našeho nevelikého rozpočtu.

Jdeme po schodem dolů do města a cestou nacházíme lokální krámek. Šance koupit něco k snídani. Ceny nás doslova omračují a tak je naše dnešní snídaně výrazně skromnější.
Pokračujeme do Starého Dubrovníku, kde už se začínají sjíždět autobusy s turisty z celého světa. Jsou to neuvěřitelné davy lidí, které se hrnou snad všemi směry. Tak tohle nám nechybělo.
Naštěstí všechny skupiny proudí stejným směrem a postupně navštěvují stejná místa. Míříme tedy přesně opačně, abychom alespoň první část města viděli bez rizika ušlapání.
Procházíme mezi majestátnými kamennými budovami, širokou dlážděnou cestou, občas nakoukneme naivně do obchodu se suvenýry a nebo kavárny. Ale s ohledem na enormně vyšroubované ceny, si necháváme na nakupování rychle zajít chuť.
Couráme si to uličkami a ulicemi starého města a užíváme si to. Když dojdeme až k přístavu, sedíme chvilku na lavičce a lelkujeme. S úsměvem pozorujeme zdejší kejklíře, organizované skupinky a mumraj loděk různých barev a velikostí.

V druhé části už začínáme potkávat výrazně více lidí a tak nahodile odbočujeme do úzkých uliček  a kličkujeme bez jasného cíle. Tu se vynoříme na hradbách, tamhle objevíme kostelík a nebo nějaký zajímavý výhled. Jednou na moře, jindy na červené střechy zdejších budov.
Když se hustota osob v našem okolí zvýší, zase někam odbočíme a nebo sedneme na schody a chvilku počkáme než se to zlepší. Tak či tak, s lidmi nebo bez lidí, Dubrovník je opravdu krásný. Bez debaty.

Odpoledne přemýšlíme o možnosti projít se po hradbách. Odrazují nás od toho neuvěřitelné zástupy lidí, táhnoucí se jak líný had vzhůru po schodech a po celém obvodu hradeb, kam až dohlédneme.
„Tak zkusíme počkat. Třeba to odpoledne povolí a zase všichni odtáhnou podle programu někam jinam“, hodnotím při pohledu na schody mířící na hradby, ucpané davem lidí.
Náš plán však dostává záhy zásadní trhlinu a to když zjišťujeme cenu za vstup na hradby. V přepočtu šest set korun za osobu nám přijde opravdu hodně i přesto, že je Dubrovník krásné město. Tlačit se v davu za šest stovek odmítáme.

Ještě chvíli se couráme odlehlejšími uličkami, vycházíme ven a přemýšlíme o tom, kde se v klidu vykoupat v moři. Je vedro a tak by se koupel víc než hodila.
Vracíme se k autu a projíždíme po hlavní nad novou částí Dubrovníku, přes most až kousek za město kde nacházíme lokální pláž, ukrytou pod zástavbou malých domků.
Neváháme ani chvilku, parkujeme a vrháme se do moře. Je to bájo! Konečně zase dovolenkový pocit.

Vykoupaní v moři se pomalu vracíme zpátky nad Starý Dubrovník. Kocháme se pohledem dolů. Dubrovník pod námi, doslova jako na dlani. Máme roupy a tak vytahujeme Ferdu abychom ho z jednoho malého privátního parkoviště zvedli do výšky a udělali si jedinečný záběr Dubrovníku z ptačí perspektivy.
Nelétáme dlouho, neb by naše aktivita mohla brzy někomu vadit. Po pár minutách balíme a znovu se vracíme na místo kde jsme se odpoledne koupali. Ještě jednou si dopřáváme mořskou koupel a následně míříme k zátoce, podél které vede cesta nahoru do kopců k bosenským hranicím.
Chtěli jsme tu zůstat přes noc, ale ceny nás vyhánějí. Pokračujeme do levnější destinace.

Horské hranice, navíc tou dobou v přestavbě, probíhají rychle a tak brzy vjíždíme do Bosny a Hercegoviny.

Co napsat k Chorvatsku. Snad každý ho známe. Dubrovník předčil naše očekávání. Je to nádherné město s jedinečným a osobitým duchem. Jeho krásy přeceňované nejsou, všechno ostatní však už ano. Ceny jsou díky vysokému zájmu turistů vyhnané do nebeských výšin, ale není se čemu divit.
Neznamená to však, že když máte nižší rozpočet, že si ho nemůžete užít. My si tu užili celý den a stálo to za to!