Donnerkogel - 2055m
Donnerkogel - 2055m - Region Dachstein - Rakousko - červenec 2012
Jedna z opravdu krásných ferrat v nádherných rakouských Alpách. Původně jsem ji v plánu vůbec neměl, ale nelituji, že jsem si ji nechal doporučit a vyrazil na ni - díky za doporučení partě krajánků, se kterými jsem se tam potkal.
Původní plán byl vyběhnout si na Traunstein nad jezerem Traunsee poblíž města Gmunden a pak si vymyslet nějaký další program.
Cílem bylo vyčistit si hlavu a to se taky podařilo....spal jsem v autě, koupal v jezerech a vařil z konzerv na vařiči.
Celkem rychle jsem našel parkoviště pod kopcem a vydal se na cestu. Již po hodině se mi nabízeli krásné výhledy na jezero. Těšil jsem se na nástup doporučené ferraty a následný výhled z vrcholu. Bohužel pár minut před mým doražením k nástupu mi začalo pršet. Nástup by byl tudíž bláznovství a tak jsem dorazil k chatě po klasické cestě. Díky oblačnosti jsem byl tedy ochuzen o výhledy na okolí a vrcholové foto mám jen "v mlíku" ;o)
Počasí se tvářilo lépe, mraky se pomalu rozestupovali a ani na chatě nepředpovídali zhoršení, tak jsem vyrazil po hřebeni zpět k autu.
Pod druhou chatou se však najednou změnilo počasí...byla to otázka snad jen minuty a já začal bloudit v mraku. Cesta se mi ztratila a já se ocitnul ve spáře, která v dešti funguje jako řečiště. To, že tomu tak je jsem ihned pochopil když začalo hřmít a pršet...protože bylo patrné, že tu bude pořádná metelice, pustil jsem se do rychlého sestupu i touto cestou. Sbíhal jsem řečištěm, které se nakonec změnilo v suťové pole...poslední fotka téhle šílenosti než začalo pršet a běžím co mi síly stačí abych se někde mohl schovat.
Po chvíli se dostávám mezi stromy a protože nastalo doslova boží dopuštění, hledám azyl pod jedním ze stromů...vím, že v bouřce to není zrovna nejlepší, ale z nebe tekly provazy vody.
Po půl hodině vyčkávání pod smrkem a změně z lijáku na déšť vidím v dálce cedulku, která značí ztracenou cestu. Vyrážím k ní. Je to moje cesta....super!
Běžím dál dolů, tentokrát už po cestě...pořád prší, už na mě není nit suchá. Přichází sestupová část ferrat s jištěním ocelovými lany a sestupovými žebříky...a spolu s ní se k dešti přidávají blesky. Během vteřiny se rozhoduji vynechat jištění a spoléhám jen na sílu rukou a rychle klouzám a skáču dolů. Pokaždé když zahřmí a nebo blýskne preventivně se pouštím lana a uskakuji...asi by to při zásahu nepomohlo, ale...
Tohle trvalo asi 30 minut, když už konečně vidím cestu k parkovišti. Během pár minut jsem na ní, kde si plácám s dalšími lezci které jsem doběhnul a navzájem si gratulujeme, že jsme to dali bez zranění.
S úlevou a za stálého deště docházím k parkovišti. Hodim batoh do auta, vytáhnu si dvě plechovky piva a jdu k jezeru, které je jen pár metrů pod parkovištěm. Svlékám se jen do trenek a spolu s pivem skáču do ledové vody. Je to více než osvěžující ;o)
Po krátké koupeli a při správné teplotě piva odcházím k autu, kde si vychutnávám vychlazený Gambrinus.
Za zhruba půl hodiny se počasí totálně mění a vychází sluníčko...suším na lavičce věci, včetně telefonu. Dávám se do řeči s partou čechů, kteří to stihli o chlup dříve, ale taky pěkně zmokli. Dostávám doporučení na Donnerkogel.
Další den si dávám relax a objedu si všechna jezera v okolí Salzburgu a navštívím i město...poprvé ve dne.
Odpoledne vyrážím do Gosau...opět potkávám partičku čechů a večer společně zajdeme na pivko u jezera Gosausee s výhledem na Dachstein a můj zítřejší cíl....krásnou ferratu Donnerkogel klettersteig.
Ráno je nádherné počasí a výhled na hřeben z parkoviště i následně přes jezero při čekání na lanovku je dechberoucí.
Ferrata je rozdělena do 4 etap. Cestou k vrcholu musím totiž zdolat 4 hřebeny. Cestou se střídá kolmé stoupání, šplhání rozsedlinami, chůze i ručkování po kolmé stěně. Je to kvalitní technicky náročnější cesta. K jejímu zdolání je potřeba fyzické zdatnosti a v poslední části, i síly v rukách neboť je lehce převislá. Ten kdo má rád ferraty si to užije. I já si to užívám!
Vystupuji na vrchol Grosse Donnerkogel s výškou 2055 mnm a užívám si nádherného výhledu na jezera, okolní Alpské vrcholy, ale i nedaleký ledovec Dachstein. Asi půl hodinky si vychutnávám vrchol a výhled z něj, spolu s dalších čechem Danem, který lezl chvíli za mnou. Následně spolu i sestupujeme a nad lanovkou dáváme vítězné pivko.
Po návratu k autu neodolám nádhernému počasí a průzračně čísté vodě v jezeře Gosausee a dávám si koupel s výhledem na hřeben, který jsem před cca 3 hodinami zdolal a na majestátný Dachstein.