Kuba

V lednu 2006 jsme se vydali na Kubu... na ostrov "svobody".

Měli jsme to štěstí, zažít tuto zemi trochu jinak, než jak je tomu již dnes a nebo jak to znají běžní turisté. Navštívili jsme totiž vedle turistické destinace Varadero (poloostrov severně nad hlavním městem Havana) také další části tohoto ostrova v půjčeném voze a také i proto, že v této době tam stále vládnul Fidel Castro.

Vyrazili jsme na nejzápadnější mys ostrova Maria La Gorda, navštívili pohoří Viňáles, Zátoku sviní, Trinidat a hlavní město Havana kde jsme zažili "proti americkou" manifestaci. Byli to v poslední den naší návštěvy a díky tomu, že jsme si trochu přispali, propásli jsme účast samotného Fidela Castra... pro nás možná naštěstí... určitě by jsme fotili a nejsem si zcela jist jak by na to reagovala tamní policie... koneckonců v dobu našeho odletu byla zatknuta miss ČR Helena Houdová. Obávám se, že pro nás by nikdo "speciál" neposlal... ;o)

Bylo velkou zkušenou pro nás zažít zemi, kde se lidi ještě báli mluvit s turisty a kde i napříč centrálně řízenému hospodářství, se začíná projevovat podnikavý duch některých jednotlivců.

Hladové oko našeho pronajatého vozu již nějaký ten kilometr výstražně svítí a ručička už se nehýbe. Nemluvě vyhlížíme čerpací stanici. Konečně město, konečně pumpa. Je večer a už nám z nedostatku paliva běhal mráz po zádech.

Zastavíme u prvního stojanu a hned se k nám hrne obsluha. "FULL seňore" houknu na obsluhu a otvírám víčko k nádrži. "Petrol, seňore" upřesním mé přání. "Petrol"? zeptá se obsluha a vyjeveně na mě kouká jak na svatý obrázek. "Si, petrol" odvětím.

"No, no it´s diesel my friend" vysouká ze sebe a ukazuje prstem na hrdlo od nádrže. Chvilku se dohadujeme, nastartuju aby slyšel, že naše auto opravdu není "ropák", ukazuji na víčku a znovu jasně a srozumitelně říkám "no diesel, petrol".

Obsluha chvilku kouká, pak chápavě zavrtí hlavou a říká, "no jo, ale tohle je pumpa jen pro kubánce" ;o)

Teď jsem chvíli váhal já. Mám ho praštit nebo je fakt blbej? 10 minut se tady dohadujeme, že to není diesel ale benzín a pak mi řekne, že nám stejně nemůže nic prodat. No mě snad trefí.

Zkoušíme ho uplatit. Nic. Zkoušíme uplatit jeho šéfa. Zase nic. Nechápajíc zdejší poměry a stále s prázdnou nádrží, pomalu opouštíme čerpací stanici.

"Co budeme dělat? Nemáme už ani kapku" ptá se mě Mirek. Stále jsem nějak nevztřebal předchozí stuaci a tak jen vrtím hlavou a pomalu opouštíme město.

Jedem mlčky asi kilometr černou tmou, když se před námi objeví to čemu zde říkají dálnice - "autostráda". A hle, pumpa! Zastavíme a zeptáme se jestli prodávají benzín i turistům. "Jasně, proč by jsme neměli?" kouká na nás vykulně obsluha.

A nekecali, natankovali, my zaplatili a s úlevou a smíchem jsme se po "autostrádě" vydali vstříc dalším krásám tohoto ostrova.